Svérázný vypravěč příběhů ze života, Josef Fousek, který baví diváky nejen v divadle Semafor, ale za posluchači se vydal do Evropy i zámoří, se představil v nakladatelství Pragoline (Jindřich Kraus, Praha) hned dvakrát. Ve FOUSKOVINÁCH 2001 (váz., 141 str.) připravil epigramy, aforismy, básně a úvahy. Fousek, samorostlý člověk s bohatým darem svérázných myšlenek, je nejen na jevišti doslova jako ryba ve vodě. Nadán darem bohaté a vtipné výřečnosti, chrlí na posluchače proud celoživotních dojmů. Také v knize střídá vtipné s vážným, humorné se sarkasmem. Nespoután autocenzurou, nevyhýbá se nejožehavějším námětům ze všech oblastí života. Nejlépe je uvést exempla: "Život je boj o chléb. Když jde o pekárnu, padají hlavy." - "Když je šéf holohlavý, vlasatí se bojí o práci." - "Po každé revoltě přicházejí ke slovu parašutisté. Začnou se dávat padáky."
   Ve druhé Fouskově knize EMAN A KORNELIE, BOŽÍ LIDÉ (váz. 181 str.) jdou naším světem prostě, lidsky důvěřivě a dobrotivě dvě stařičké postavy: bývalý metař a jeho družka. Hrabalovské příběhy, které prožívají, jsou ve své úsměvné bezelstnosti ostrým protikladem hlouposti, zákeřnosti, přetechnizovanosti, sobectví a kariérismu všestranně se globalizujícího světa. Při křtu knihy autor řekl: "Každá doba je krásná a zlá zároveň." Ve své knize soustředil autor nejen dobrodružný humor, ale i ostrý, satirický šleh. "Žil jsem na ulici a ulici od malička se má naslouchat," řekl Fousek a vtělil tuto devizu do příběhů svých protagonistů, jejich lidového jazyka, plného příjemných překvapení. Nesvědčí o tom konečně tato ukázka z knížky? "Kornelie se usmála: 'Je něco shnilého v našem státě dánském!' 'Co tím myslíš?' nechápal jsem Kornelii. 'Ale to nic není. Četla jsem to na dveřích u skladu brambor. Byl tam podepsanej nějakej pan Hamlet. Asi správce.'" I když jsou oba protagonisté v závěru románu pronikavě zraněni dnešní dobou, která se k nim zachová macešsky, zůstávají stále životními optimisty. Fousek nejednou dokázal, že se nebojí mluvit ani psát tak, aby řekl otevřeně vše, co považuje za nutné. Jeho knihy jsou věrohodné právě proto, že je v nich moudrost, síla a pravda prostých lidí. Tak je také musíme přijímat a vidět v tom i jejich etickou hodnotu a literární a lidskou prospěšnost.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]