V premiérách minulé a letošní divadelní sezóny se pražské Dejvické divadlo převážně zaměřilo na specifické žánry. Po absurdní Černé díře, která si pohrávala s kombinováním reálného a fiktivního světa, a hororových Hitchcockových 39 stupních se soubor pustil do nového obdobného projektu, který staví na prvcích absurdity, hororu a navíc i žánru fantasy.
   Komediálně laděnou hru DRAČÍ DOUPĚ napsal slovenský dramatik Viliam Klimáček přímo pro Dejvické divadlo a dokonce i pro zdejší konkrétní herce, alespoň pokud jde o dvě klíčové postavy čtyřicátníků nesoucích křestní jména svých představitelů - Ivan (Ivan Trojan) a David (David Novotný). Režie se ujal Karel František Tománek, zároveň překladatel hry ze slovenštiny, který v Dejvickém divadle dosud působil spíš jako autor a dramaturg, zatímco kmenový režisér dejvické scény Miroslav Krobot se tentokrát věnoval dramaturgické spolupráci.
   Dvojice protagonistů se divákům představí uprostřed lesa, který je místem společného trampského výletu, k němuž se oba muži odhodlají po mnoha letech, jež uplynula od společných studií. V jejich vtipném a silně charakterizačním dialogu se postupně vyjevuje minulost i současnost obou mužů, v náznacích i někdejší temná událost, která ovlivnila jejich další osudy.
   Z dialogu však postupně vyvstávají i rozostřené kontury současné reality: nejde přirozeně jen o pokrok symbolizovaný elektricky vyhřívanou bundou s titanovými vlákny, jíž David přebil trampskou klasiku Ivanovu. Podstatnější výpovědí o době je kupříkladu to, že Ivan vzdal svou profesi chirurga a živí se jako dealer zdravotnických produktů, David zas vyměnil práci psychiatra za výnosnější živobytí firemního psychologa. Přitom Ivan je postava hloubavější, váhavější, ne zcela smířená se svou životní rolí, na rozdíl od Davida, který ve svém pragmatismu ví přesně, jak je třeba jít za svým cílem, ať to stojí, co to stojí.
   Jak se hrdinové noří do své minulosti, začínají je v jejich lesní samotě postupně obklopovat podivné postavy: houmlesačka (Klára Melíšková), překvapující Ivana znalostí momentů z jeho minulosti, voják (Martin Myšička), dávající nepokrytě najevo, že s oběma muži nikterak nesdílí iluze o možnosti svobodného jednání, dívka (Klára Issová), lovící z dávné minulosti traumatizující společný Ivanův a Davidův příběh.
   Věci, které dosud působily nejasně a fantasmagoricky, se ozřejmí ve druhém dějství. Ukáže se, že oba protagonisté se nechtěně stali obětí proorganizované konkurzní akce, která má prověřit schopnosti účastníků zvládnout vybranou pracovní pozici. Nezkoumají se schopnosti či znalosti, ale míra výdrže, flexibility a asertivity, jak to praktikuje dnešní doba bezohledných manažerů toužících ovládat lidi a manipulovat s nimi. Prostředkem je RPG hra Dungeons and Dragons (Dračí doupě), kdy jeden z účastníků, pán jeskyně (Martin Myšička), připraví příběh a mapu hry a kdy další hráči plní zadané úkoly...
   A "hra" se postupně vymyká z kontroly, proměňuje se v realitu - a účastníci oproti původnímu záměru procitají. Pro Ivana má probuzení tragické následky. A i pro diváky snad katarze může mít nějaký smysl, pokud přispěje k ostřejšímu vnímání skutečnosti, ve které žijeme.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]