Nenápadně, v tichosti a mimo výraznější pozornost recenzentů a kruhů, které se vydávají za oficiální, zakořenil na české literární scéně Richard Sobotka, autor desítek titulů různého žánru, od literatury faktu a nestandardně pojatých mysliveckých povídek k zajímavé tvorbě, vztahující se k dramatickému období druhé světové války a jejím důsledkům.
   U literatury nelze stanovit přesné pořadí hodnoty, záleží i na vkusu čtenářů, prach času se však rozhodně neusadí na příběhu posledních beskydských zbojníků Zbojnické léto (2008), Zapomenutém hrdinovi (2010) nebo na dramatickém Útěku do svobody (2010) Richardu Sobotkovi budiž přiznáno ke cti, že dovede zvolit poutavé, neomšelé náměty a dává jim střízlivou, netendenční, věrohodnou podobu.
   V posledních letech literatura trochu rozpačitě přešlapuje nad „partyzánskými“ náměty. Objevují se lokálně vydávané regionální práce spíše vlastivědného charakteru, nejednou literárně značně kostrbaté a někdy pramálo objektivní, jako pozdní protipól ideově vyhrocené tvorby z druhé poloviny minulého století.
   Chybí objektivní nadhled, negativně se projevuje dlouhý časový odstup, často je stavěno na informacích z druhé ruky a svérázně modifikovaných spekulacích, které již nelze potvrdit ani vyvrátit. Jen holá pravda stále zůstává (jako pomníčky na mnoha místech), nevyvratitelná a nezpochybnitelná, třebaže dnes někomu nejde pod vousy. Ale připusťme, že i paměť posledních pamětníků dostává pochopitelné trhliny, mnohokrát opakované dostává nové, subjektivní a zkreslující dimenze.
   „Partyzánské“ historky se dočkaly mnoha podob a rozličných autorských ztvárnění. Namátkou: Lehovec, Drozd, Marek, Sousedík, Jandík, Křenek, Šuleř. Našla by se další jména. Partyzánskou tématiku hojně využívala i dětská literatura, často spíš didakticky či jako dobrodružnou kulisu. Množstvím titulů nestejné kvality s obdobnou tématikou disponuje literatura faktu.
   K okupační odbojové tématice přistoupil – svébytně a s uvážlivou věcností – Richard Sobotka v knize ZRADA V ANDĚLSKÉM DVOŘE (Víkend Praha 2012, 174 str.) Do reality poklidného života v odloučených zákoutích hor stále zřetelněji a drastičtěji doléhaly ozvuky válečných událostí, až nakonec bezprostředně plenila mstivá ničivá síla. Pro podobné knihy sotva někdo vymyslí neomšelou dějovou kostru, jsou více či méně postaveny na skutečných událostech, které nejednou přerostly v legendy.
   Výraznými atributy Sobotkovy knihy jsou neokázalé vlastenectví, odvaha prostých lidí, majících daleko k hrdinům, krutý teror okupantů, proradnost, prospěchářství, zbabělost, zrada, statečnost i lehkomyslnost partyzánů, jakož i obyvatel horských samot. Vytvářejí nosnou dějovou kostru. Sobotka píše o zradě, především však o statečnosti. Nenasazuje svatozáře, pouze jako kdyby se v úctě skláněl před těmi, kteří v každé situaci jednali třeba neprozřetelně, ale vždy v dobré víře a podle svého svědomí.
   Setkáváme se s různými výhradami a kritickými připomínkami k těm, kteří obětovali životy, o mnohých se mlčí, upadají do zapomnění, dokonce se stává, že jim jsou (proti logice tehdejší situace) ve snaze po objevitelství a senzaci nasazovány psí hlavy, neboť účel světí prostředky. Zapomíná se, že partyzáni byli převážně válkou formovaní mladí lidé bez výraznějších životních zkušeností a znalostí.
   Právě tento aspekt vzal za stavební kámen Richard Sobotka, jehož literárním hrdinům je vlastní přirozená obětavost a odhodlání, které berou jako samozřejmost. Nezavršuje děj apoteózou, nýbrž nostalgickým povzdechem nad uvadající pamětí potomků, když na místech, která byla obětem domovem a kde ztratili život, nachází zarostlou divočinu, pustinu. Až zamrazí hořká myšlenka, zda se pustina nerozprostírá v některých současnících.
   V tomto směru se Sobotkova kniha stává výrazným mementem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]