Zpívající generálka v sukních by v těchto dnech jistě s nadšením parafrázovala píseň o prvním kosmonautu světa Gagarinovi asi takto: »Buďte zdráv, milý Václave Havle, tak jsme se přece jen dočkali. Celý svět vyskočil od rozhlasu, do knihkupectví jsme pádili!« A jak by taky ne, když Český rozhlas oznámil, že se do prodeje dostává hra největšího světového dramatika všech dob, nazvaná »Odcházení«. A získat toto dlouho očekávané veledílo vyžadovalo obcházení knihkupectví a opětné z nich odcházení, protože Havlovo Odcházení sice nebylo vyprodáno, ale v knihkupectvích nebylo k mání, jelikož ještě nedošlo. Štěstí se na čtenáře usmálo v Paláci knihy na Václaváku. Dílko brožurovitého formátku v rozsahu 88 stran se prodávalo jako přídavek k časopisu Respekt za pouhých 75 korun českých.
   Havlova hra byla prodávána jako příloha s Respektem, protože by se jinak setkala pouze s despektem. Ono je to totiž stejné jako se všemi Havlovými sliby, počínaje slibem, že ty Hradčany vezme jenom do prvních »demokratických« voleb (a zůstal tam nějakých bratru třináct let jako postupný prezident ČSSR, ČSFR a ČR) a konče slibem, že nebude žádná nezaměstnanost, že nezmění socialismus na kapitalismus - pardón, v jeho slovníku totalitu na demokracii - a že nechce restituovat ani lucerničku. Václav Havel říkal, jak se už nemůže dočkat, až napíše nová absurdní dramata o svém vládnutí - konkrétně Lustrace a podobně.
   Leč sliby jsou chyby. Vladařské povinnosti mu zabíraly spoustu času a když už zase nevládl, neměl čas na dramata ve svém neúnavném boji za »lidská práva« na vykořisťování člověka člověkem, zásadní to »lidské právo« kapitalismu, tu na Kubě, tu v Bělorusku či zase s dalajlámou o Tibet.
   Takže svou nejnovější hrou-nehrou Odcházení nás čtenáře Vašek z Hrádečku dost zklamal. Jeho hrdina - bývalý kancléř Dr. Vilém Rieger (má to snad být V. H.?, prostě VIP!) - přiznává, že všechno je na tom světě klam a že v tom lítá i on sám. Bývalý kancléř (?) si myslí, že jako poradce bývalých poradců jeho bývalých poradců dokáže víc, než dokázal jako kancléř (bývalý kancléř?).
   Havlova absurdita je zde prohloubena v rádoby realitě jeho vpravdě lumpenkapitalistické společnosti, jejíž maloměšťácky »intelektuální« úroveň ve své hře-nehře chtě nechtě zachycuje v té nejprimitivnější formě. Havlův hrdina Vilém svérázně mišmašovým stylem předkládá gulášovitou směs frázistické ideologie jakési »inflační devalvace« či »devalvační inflace« v podobě rádoby filozofických výroků a la: »v centru politické pozornosti musí být člověk«, »všechno upínat k jeho všestrannému rozvoji« a »naše země musí být bezpečné místo«.
   Autor hry byl vždycky na štíru s historií a proto se nemůžeme divit, že jeho Vilém se mohl kupodivu setkat s rozličnými státníky (např. Mao Ce-tungem, Indírou, Molotovem, Ceausceskem a dalšími). Razantní Vlastík Klein (neplést se Standou Grossem) coby náměstek a poté vicepředseda je některými lidmi zase chápán jako Vilémův nástupce, tj. pan profesor z Hradu.
   Václav Havel měl šťastnou ruku při vykreslení postavičky Bey Weissenmüttelhofové, politoložky a multikulturní sociopsycholožky, nadšené pro každého politika, co je zrovna u moci. Prostě bezzásadový psavec o politicích ve flóru.
   Je škoda, že Havlovi se v tom jeho Odcházení zcela vytratilo jeho milované zářící červené srdíčko na odchodnou. Jeho Odcházení - na rozdíl od jeho odchodu - je, bohužel, velkým zklamáním.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]