Uběhlo patnáct let od tzv. sametové revoluce a hodně moc politických potentátů se najednou začíná divit. Tak třeba i tomu, že po mediální invazi násilí, při které i bačkory pod televizní obrazovkou nasákly krví, nám nějak povyskočila kriminalita mládeže. Proč by také ne, vždyť dovezené násilí si nevybírá a učitelstvo je někdy rádo, že dojde ve zdraví do svých příbytků. Nakonec v dovezených příbězích stejně mnohým hrdinům narůstají další hlavy, tak proč najednou takového divení?
   Jiné státotvorné politické všeznalce zase nedávno udivil nárůst malérů na našich silnicích. Zřejmě přehlédli, že už dříve záplatovaný asfalt našich silnic, navíc zoufale značených, překryly billboardy a začaly na něm platit zákony džungle. V divočině alespoň nejsou úplatní strážci pořádku... Stačilo mi být jen deset minut spolujezdcem v automobilu a stal jsem se hned svědkem tří přestupků řidiče kamiónu, které smrděly krchovem.
   Policie se na sklonku roku zase divila, že během roku objeví hodně přes stovku opilých dětí. Nediví se tomu zřejmě poslanci, kteří se raději do konce roku nesešli, aby si náhodou neodhlasovali zmrazení platů. Ti jsou totiž naopak zvyklí vidět opilého a blekotajícího kolegu u parlamentního mikrofonu tuze často. Postihy se nekonají, naopak - kdo ví, zda poslanecká imunita nebude brzy rozšířena na rozptylovou loučku s poslancovým popelem. Když světová rarita, tak ať se diví i na jiných planetách! Slovo morálka by se už taky konečně mohlo stát anachronismem.
   Státní služebníci a úředníci jsou zase zaskočeni nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a řemeslníků, když je po léta nezajímaly problémy učilišť, ukončování výroby v závodech, které měly dokonce šanci uchytit se i na zahraničním trhu. Rovněž se mlčky přihlíželo k nevýhodnému výprodeji či útlumu výroby přicházející ze strany konkurence.
   Po patnácti letech se pořád divíme, kolik zboží hrajícího si na originály se pořád zabavuje na všelijakých tržnicích, když jsme se za celé roky nezmohli na trochu slušnou legislativu, která by nastolila pravidla hry. Již ve starém Řecku žil zakladatel Korintu Sisyfos, jehož otcem měl být samotný Odysseus, a ten byl za svoji prostořekost potrestán valením balvanu do příkrého kopce. Když se přiblížil k vrcholu, balvan se mu smekl a skutálel dolů. Sisyfos musel začínat stále znovu. Jeho marné úsilí slouží dnes coby přirovnání při zbytečném počínání mnohých, kteří nikdy neuvidí výsledky své práce. Ti už se přestávají divit, jenže diví se ostatní.
   Čerstvé divení se týká také současného přetížení zubních lékařů. Jiné lékaře, kteří nejsou tolik přetíženi pacienty, si lze alespoň podle šéfa lékařské komory vyhledat na internetu. Nedivil bych se ani já, kdyby si nyní přes milion důchodců zakoupilo počítač a konečně si zasurfovali.
   Údiv patří do výbavy člověka. Anebo už jsme ze všeho tak otráveni, že jsme přišli v tak malém počtu k nedávným senátním volbám a vytvořili tak další světový rekord ve volební neúčasti?
   Nic naplat, ale těch údivů je kolem nás čím dál víc. S nimi ruku v ruce přichází negace a otrávenost.
   Mořské vlny na sklonku roku 2004 ukončovaly lidské životy a pustošily ostrovy a pobřeží. Tsunami útočily už před stovkami let. Přelily se tehdy přes pláže a palmy, které se za rok opět zazelenaly. Na plážích však nestály hotely... Mrtvých tenkrát bylo přes dvě stě tisíc, jednou dokonce na tři sta tisíc... Mé divení nekončí. Jako pomoc odešla od nás v první fázi částka deseti milionů korun, když jen za poslední rok stát vysolil pět milionů za prošvihlé arbitráže a nějaký ten milionek v letadle prolétali zástupci lidu. Stejnou desetimilionovou částku chce od státu za své služby pro ministerstvo zdravotnictví jeden právník... Nedávno dokonce stát vysolil částku deset miliard korun po velké televizní přetahované, další nedobytné miliony leží v hrobech neexistujících Bászců... Navíc arbitráže pokračují a jejich počet se zvýšil.
   Světe, div se! Je to přece normální a divení se k člověku patří. Ale není ho už příliš?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]