Konečně už i tlampačům absolutní mediální svobody nezbývá než připouštět, že násilí v televizi nezůstává bez velice zhoubných účinků na diváky, zejména na diváky méně vyspělé, a to nejsou jenom děti, jak se dnes už obecně uznává (ještě nedávno se omílalo do omrzení, že klasické pohádky jsou taky pěkně kruté, takže proč tedy dětem nedopřát potoky krve v televizi?), a do boje proti násilí v televizi vytáhla teď už i zbulvarizovaná MF Dnes. S odvoláním na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání jako zdroj (je v tom ovšem kus alibismu: my nic, to Rada!) vypočetla ve čtyřech bodech, Jak se pozná škodlivý film, ale navíc celou víc než půlstranu nadepsala:
   Nejvíc škodí, když vraždí kladný hrdina.
   MF Dnes si tím titulkem zadělala vlastně na pěknou polízanici.
   Ve hře, kterou s plným nasazení hraje, vystavila útoku samu nejsvětější svatyni hodnot, které jinak s nasazením všech sil i fint a demagogie přičinlivě střeží.
   Jestliže škodlivý film se pozná podle toho, že násilí se v něm dopouští kladný hrdina a film vyvolává dojem, že oběť si "to" zasloužila, jestliže násilí není v tom filmu potrestáno ani odsouzeno, jestliže se ukazuje násilné chování, aniž jsou patrné následky (bolest a utrpení), a jestliže film vyvolává dojem, že násilí je normálním způsobem řešení konfliktu, jen zcela tupého čtenáře může nenapadnout, že v tom výčtu stačí nahradit slovo film slovem stát, přesněji velmoc, a nejpřípadněji supervelmoc - a malér je tu.
   Copak v životě se může, co se nemůže, nesmí ve filmu, když nemá svádět k násilí?
   Cožpak to není drzý útok na chování jisté supervelmoci, která se při vehementní obraně svobody a demokracie dopouští násilí dnes a denně a přitom dělá vše pro to, aby zůstala neodsouzena a nepotrestána a nepodepíše žádnou smlouvu, která by umožnila její údy postavit před mezinárodní tribunál?
   Cožpak ona sama a její úslužní příručí ve světě a zvlášť horlivě u nás neustále neospravedlňují násilí, a nesnaží se vyvolat dojem, že je to normální řešení konfliktů a problémů?
   Nejvíc škodí, když vraždí kladný hrdina. A když se - každý si už doplní sám - lidem už po celá desítiletí představují jako nejskvělejší hrdinové agenti, kteří mají jako nejvyšší výsadu povolení zabíjet.
   Řádnými soudy ukládané tresty smrti se ve většině evropských států považují už za barbarství, protože není vyloučen justiční omyl. Ale zároveň se promítají - pro dospělé zcela beztrestně - filmy, ve kterých mohou výjimečně schopní, patrně zázračně neomylní, říši dobra oddaní jedinci bez jakýchkoli soudních průtahů likvidovat, o kom sami usoudí, že je zvlášť nebezpečný. A novináři tím servilnější, čím lépe placení a ohrožení ještě servilnějšími kolegy, mohou se uštvat, jak uříceně obhajují preventivní údery, o nichž se pak ukazuje, že argumentace pro ně byla víc než účelová.
   V Senátu vzniká zákon, který televizím zakazuje vysílání násilných scén. Malí vrazi si z nich totiž berou příklad, praví podtitulek v MF Dnes. Jestlipak Senát odhlasuje také zákon, který zakáže vysílat záběry například úspěšného bombardování nebo jiných válečných násilností, jimiž dnes nejmocnější na světě prosazují své pojetí svobody a demokracie? Malí vrazi si z nich totiž berou příklad. Malí nejen věkem, ale i rozhledem a kulturou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]