Spisovatel Ludvík Vaculík, který svoje slova počítá i na dva tisíce, oněměl při otázce redaktorů Televizních novin (NOVA), co říká na postup šéfredaktora zpravodajství České televize Bohumila Klepetka, který si pozval na kobereček redakční kolegyni Danu Makrlíkovou a poučil ji, že "není záhodno, aby se objevovala na obrazovce ČT", protože při lámání hodně namazaného televizního chleba byla "stávkokazem" a se vzbouřenci nedržela basu.
Vaculík se rovněž odmítl vyjádřit k vyloučení právničky ČT Věry Valterové z odborů, neboť také nestávkovala a lpěla na dodržování zákonů této země. A konečně Vaculík, tento údajný primus naší literatury, ani nehnul brvou, když jeho miláčkové, kterým mezi Vánocemi a Novým rokem při vysílání zpráv kryl záda v prvních řadách zapatovské stráže televizního velínu, vylili na přední sklo starého trabanta Věry Valterové kbelík páchnoucích sraček. Kdyby nad touto odpornou špínou pan spisovatel, vykladač literárního řemesla a novinářské etiky v USA, pronesl dvě slova, když už ne dva tisíce slov... Kdyby alespoň před televizní kamerou, která ukázala lidská lejna na autě drobné ženy, zarecitoval Holanův verš: "Život není lehký, lehká jsou jen hovna"...
To Katolický týdeník nad polní mší Vaculíkova soukmenovce, teatrálně odslouženou na Kavčích horách, překvapivě nemlčel! Šéfredaktor, jezuitský kněz Badal, sice nenakopl černou sutanu svého duchovního kolegy Halíka přímo, ale dovolil to čtenářům.
Pan Mikulka z Kostelce nad Orlicí: "Sledovali jsme stávku těch vzbouřenců v ČT, kteří sprostě jednali s panem ředitelem Hodačem. A ty vzbouřence podporoval ještě Halík... místo aby byl spravedlivý, jak nás to učí Sv. otec v evangeliu." Čtenář z Nivnice: "Mne daleko více zaujala skutečnost, jakým způsobem byl štván nevinný člověk. Je mně úplně lhostejné, kdo je ředitelem televize, a jméno Hodač jsem slyšel poprvé. Asi bych se tímto nezabýval, kdyby se do tohoto sporu nezapojil katolický kněz".
Čtenář se pozastavil na tím, že otec Halík sloužil mši svatou v budově televize a že televizním redaktorům podával hostie bez řádné zpovědi a bez smíření. "Před přijímáním však se má projevit lítost a vyznání hříchů. A já jsem přesvědčen, že zapojit se do štvaní, šikany a k tomuto účelu použít jiných proti bezbrannému člověku, je hřích. Nebo se snad mýlím a takové počínání je v souladu s desaterem a Biblí?".
Samozřejmě, že není, i když ho prostřednictvím mobilního telefonu požehnal sám p. státní prezident. Na rozdíl od britského publicisty českého původu Jana Čulíka, který až v Londýně postřehl, oč šlo: Pro zaměstnance České televize byla jednou z nejděsivějších hrozeb skutečnost, že Jiří Hodač zamýšlel v ČT zavést pravidelné profesní hodnocení pracovníků, jaká existují v BBC i v jiných britských institucích. Než by čelili pravděpodobnosti propuštění pro neschopnost, zahájilo několik desítek zaměstnanců virtuální politický "boj za svobodu slova".
To ovšem naše tzv. kulturní elita nerozpoznala a urputným bojovníkům za soukromé zájmy pod dávno vyčpělými frázemi o svobodě sekundovala. Privatizátor filmových studií Barrandov dokonce na své náklady stavěl pod koněm tribunu a montoval amplióny, aby svatováclavské seřadiště sevřených šiků slyšelo i na Můstku.
Ludvík Vaculík na virtuální barikádě plamenně řečnil. Když však jeho favorité euforii z Pyrrhova vítězství neunesli a přišli s fašistickými výlevy, profesionální sepisovatel tisíců slov nad vylitou žumpou raději nabral vodu do úst, a aby tentokrát promluvit nemusel, doušek nepolkne a nepolkne...
Autor: ihla
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)