Když v roce 1960 vyšla v Americe knížka Vítejte do zlých časů, měla to být parodie. Parodie na westerny, v nichž chrabří hrdinové porážejí padouchy a dobro vítězí na celé čáře. Jenomže: parodujte realitu, kde zlo může být přemoženo výhradně větším zlem, lstivějším, úskočnějším a obludnějším. A tak se autor antiwesternu poprvé utkal s dějinami a každá jeho další kniha prověřovala a zpochybňovala udržované ideály a mýty, kvůli kterým jeho předkové, Židé z Ruska, přišli do USA (Kniha Danielova, Ragtime, Vodárna, Billy Batghate). Před dlouho očekávaným románem Pochod k moři vydal Edgar Lawrence Doctorow (1931) soubor pěti próz POVÍDKY O SKVĚLÉ ZEMI (Mladá fronta 2010, str. 170). Zatímco Pochod cílil do období občanské války a představil Shermanovu strategii spálené země, povídky jsou ryze současné. Kdo v názvu hledal ironii, mohl s ní počítat.
Tematicky autor navazuje na kritickou linii odstartovanou naturalisty, především pak na Dreiserovu Americkou tragedii. Další autoři pak přicházeli se svým pohledem na americké dějiny zbavené iluzí, a tak vznikla široká plejáda textů s názvy Americká idyla, Americký problém, Americké chutě...
Společně s Theodorem Dreiserem můžeme připomenout další autory (Frank Norris, Upton Sinclair, Erskine Caldwell), také kvůli tomu, že je Doctorow technologií naturalistů poučen, dokonce reflektuje Zolovu chválu lidského dokumentu (Esej o experimentálním románu).
Nakonec se budou psát jen pouhé studie bez peripetií a rozuzlení, rozbor jednoho roku existence, historie vášně, biografie postavy, podrobnosti vzaté ze života a logicky klasifikované.
Vstupní a závěrečná povídka mají v názvu označení lokality: Dům na prérii, Mrtvé dítě v Růžové zahradě. Zatímco v prvním případě jde o anonymitu místa, Růžová zahrada je součástí Bílého domu. Prérie pomůže ukrýt matku se synem - sériové vrahy, mrtvý chlapec v Růžové zahradě představuje obžalobu společnosti, která nedokáže ochránit populaci před škodlivými exhalacemi. Zbývající povídky jsou koncipovány jako portréty: Malý Wilson, Jolene: životopis, Walter John Harmon. Studie mladých únosců, klasifikace domácího násilí, sekta versus zbytek světa. Dodejme, že v důsledku autorova světonázoru zůstává zlo nepotrestáno, v závěrečné povídce se dokonce nic neudálo (Bílý dům nestojí o skandalizaci) takže vyšetřující agent Molloy může jít do důchodu. Rafinovaným způsobem naservírovaná naděje se objeví až v případě Jolene; když autor doslovu Richard Olehla hovoří o jejím zpackaném životě, sugeruje čtenáři domněnku, že má život za sebou. Omyl: Doctorow nastavil její věk na pětadvacet let a tím jí umožnil rozjímat o budoucnosti, byť jenom v chimérách… Středobodem je dítě, o které ji připravil rodinný klan bývalého manžela.
Přátelé jí říkají, že by mohla hrát ve filmu, protože je jí sice pětadvacet, ale vypadá mnohem mladší... Koneckonců, proč ne? říká si v duchu. Proč by jí nemohl její syn jednoho dne spatřit na filmovém plátně? A až jednou zastaví Jolenin Rolls-Royce v Tulce, přijde jí otevřít dveře a tam bude stát jeho maminka, filmová hvězda.
Jak vidno – ani pokřivený úsměv jako následek zlomené čelisti není s to učinit přítrž americkému snu!
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)