»Spisovatel z libosti« Jiří Wolf - pod pseudonymem »Jan Buchtelík V., král ze země pohádek, potomek starého selského rodu slavných českých Honzů, vyznamenaných za udatnost Řádem velké povidlové buchty«, jak se sám nazývá, sepsal soubor POHÁDKY Z JIŽNÍCH ČECH - VYPRÁVĚNKA PLAVECKÁ, vydaný nakladatelstvím Doplněk v Brně pro CAD PRESS Praha. Autor je zřejmě puzen snahou být tištěn, v jeho profilu se vyskytují odkazy na předchozí poměrně rozsáhlou a již málo přehlednou publikační činnost na stránkách regionálních novin nebo i samizdatů. To samo o sobě by nemuselo být na závadu, zvláště kdyby dostal ke čtenářům dílo obsahově i formálně kvalitní. Z vyprávění je patrný obdiv k legendární české řece Vltavě a k životu lidí kolem ní, především vorařů. I dal se autor do pojednání o plavcích, vorařích a lidech jinak s řekou spojených. Ví, že zde byla domovem bída i hlad, ale také tvrdá a těžká práce. Tyto okolnosti nezakrývá, ale svérázně je vykládá bez přihlížení k dobovým souvislostem. Východiskem je mu známá plavecká píseň Plavali plavci, ale i další písně tohoto rodu. Přes veškeré obtíže života si idealizuje minulou dobu, což navenek vyjadřuje třeba vysloveným odporem k stavbě přehrad. Například si povzdychne, že Orlická přehrada vzala šífařům práci a jihočeskému kraji kus nádherného kouzla, ve svém nadšení pro minulost přehání i v tvrzení, že by vory - prameny - byly dopravním prostředkem pro všechen lid, žijící v osadách podél břehů. I taková »svezení« ku Praze fungovala, ale ne tak, jak si autor představuje. Zřejmě se dostal do vleku vyprávění některých posledních pamětníků dřívějších dob a opomenul fakt, že zejména ve spojitosti se stavbou orlické zdrže, jakož i dalších vodních děl, byl prováděn poměrně důkladný a seriózní výzkum života lidí kolem řeky, z nějž vyplynuly poznatky etnografické i sociologické, o kterých však tento »pan pohádkář«, jak se nechá dětmi oslovovat, nemá ani tušení. Svůj politický postoj opakuje i na jiných místech, třeba konstatováním, že »přehrady vytvořily z řek líné a špinavé stoky«, a to všechno vedlo k zániku slavných plaveckých rodů. A tak leckterá starší literatura na totéž téma je daleko kvalitnější než kniha pohádek z jižních Čech, která představuje pele-mele. Nemluvím o takové klasické práci jako je Chalupného Vltava, ale o dílech docela nedávných z pera Jana Čáky či Vl. Scheufflera. Porovnáním s těmito několika tituly - jejich počet by se dal rozšiřovat - jeví se kniha Krále Buchtelíka jako zcela zbytečná. V knize se setkáme i s drobnými úlety hlavně místopisného charakteru (autor píše Horní Lipovisko, má však být Horní Lipovsko), ale i s nepříjemným didaktismem, již dávno u nás v pohádkách překonaným takovou Boženou Němcovou nebo K. J. Erbenem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]