Ačkoliv se to nezdá věrohodné, analytických knih o současném Rusku mnoho není. Snad to spočívá v tom, že mnozí nakladatelé nemají tak velký zájem o problematiku Ruska - ke škodě věci. Do jisté míry kompenzuje tento nezájem kniha amerického novináře Pavla Chlebnikova KMOTR Z KREMLU - BORIS BEREZOVSKIJ (v překladu Milana Dvořáka vydal Jiří Buchal - BB art, 2003, s. 350).
   Čtenáře zaujme již sám přístup Chlebnikova k ruské látce: nečerpal jen z novin a časopisů, ale zaměřil se na známé i méně známé současné ruské politiky, tyto rozhovory v podobě videozáznamů a různých interview si dokumentoval a na ně jako na pramenný základ také odkazuje.
   Stránkami knihy prosvítá jeho osobní postoj i osobní názor na současnou ruskou politickou a obchodní sféru. Je samozřejmě jednoznačným zastáncem amerického systému vlády. A tak se stránkami knihy proplétají i početná srovnání novodobého kapitalismu, budovaného v Rusku s již »ustáleným« americkým politickým systémem. To, co vlastně sděluje o Rusku, je v mnohém šokující. Vždyť na stránky našich běžně dostupných novin, na obrazovky a na rozhlasové vlny se ruská problematiky dostává spíše nesoustavně. Naši čtenáři i posluchači mají možnost sporadicky se dozvídat o některých postavách ruského politického a veřejného života, o kterých se píše a mluví spíše jako o lidech stojících na hraně zákona, nebo jako o osobnostech přímo zatažených do světa zločinu.
   Jako červená nit prochází stránkami knihy osud Borise Berezovského, »kmotra z Kremlu«, člověka, který silně ovlivňoval a stále ovlivňuje ruskou politiku, ale jehož jiné aktivity sahají do dalších oblastí. Je téměř udivující, že tento nesporně nadaný člověk záhy získal jména ve vědě, nezvykle mladý obdržel - právem - vysoké vědecké hodnosti a místo ve vrcholné vědecké instituci, v Akademii věd. Tento růst však byl provázen i vstupem do podnikatelského světa a byznysu i ve zdánlivě tak odlehlých oblastech, jako byl, podle Pavla Chlebnikova, zastaralý automobilový podnik v povolžském městě Togliatti, Logovaz.
   S raketově stoupajícím »kremelským kmotrem« Berezovským souvisely i další jevy současného Ruska: tajemné atentáty, korupce, prostituce aj., až i zastánce soudobého kapitalismu Chlebnikov se na některých místech knihy zděsil. Kolik statisíců mladých ruských žen se propadlo do světa prostituce jako »sexuální otrokyně«, jak prudce narostl počet potratů, jak postupovalo zbídačení země... A autor vidí i hlavní původce těchto skutečností; kupodivu nebyli ani příliš početní, jednalo se »jen« o několik desítek zkorumpovaných politiků. A ti se nezdráhali potopit Rusko třeba i tím, že jej přímo »ukradli« (tak píše přímo o samotném Berezovském na s. 279). »Podstata zhoubného dědictví Berezovského je v tom, že kvůli vlastním zájmům ukradl samotný stát. V jiných zemích mocní podnikatelé ve prospěch svých zájmů pouze lobbují u vlády. Berezovskij si však podřídil lidi, kteří stáli v čele, a donutil stát, aby vyživoval jeho obchodní impérium. Navíc to roztruboval do celého světa.«
   Není proto divu, že lidé z okolí Berezovského mizeli v zahraničí, ukrývali se před postihem zákonodárné moci, mnozí již nepromluví, protože byli zabiti atd. Do ostrého světla se Chlebnikovovi dostal i sám kdysi oslavovaný prezident Jelcin. Čteme-li pozorně řádky o zániku SSSR, nemůže nám uniknout zločinnost jeho kroků.
   Český čtenář v knize nalezne i mnoho materiálu ke srovnávání. Vlastně ona demontáž SSSR proběhla podle stejného scénáře, byť v malých rozměrech, i v našem okolí. To je příklad kuponové privatizace, podstatného zmenšení armády, rozpadu státu, narůstající bída. Zdá se přímo nemožné, že milióny občanů se dostaly do poměrů, kdy se vlastně nemohly ani bránit.
   Autora napadají některá případná srovnání, když uvažuje o možné »záchraně« Ruska. Vzpomene třeba na pád Cařihradu a důsledky, které tato událost měla pro budoucnost. Jakousi možnost vidí v podobě pověstného světla na konci tunelu:
   »Povede katastrofa Jelcinova období k osudovému vyústění? To závisí na tom, jestli se země dokáže včas probudit, jestli mladá generace uslyší volání předků, jestli se ženy budou chtít věnovat vytváření velkých a zdravých rodin, jestli se státní hodnostáři dokážou vzdát vlastních zájmů ve prospěch smyslu pro povinnost, jestli v ruských podnikatelích procitne občanské vědomí.«

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]