Rozhlédnout se po svém okolí, po krajině hledáčkem fotoaparátu? Proč ne. A proto se tak děje znovu a znovu.
   My tentokrát prolistujeme obrazovou publikaci STŘÍPKY MORAVY A SLEZSKA (Repronis, Ostrava 2007). Její finále bylo bohužel ovlivněno tragickým úmrtím autora snímků Františka Řezníčka, jehož památce je také kniha věnována.
   Pomineme-li nepříliš zajímavý název, na první pohled publikace upoutá sympatickým formátem a už při letmém nahlédnutí vkusnou a docela nápaditou grafickou úpravou. A kam se František Řezníček a autor textů Jaromír Šlosar za těmi střípky vypravili? Nejvíce prostoru je věnováno Beskydám a jejich podhůřím, ale například také Opavsku, Novojičínsku, Frýdecko-Místecku či znovuobjevovanému Karvinsku. Tedy záběr víceméně konvenční, tu a tam i tak zobrazovaný, ale nebyl by to František Řezníček, aby nepřinesl něco, co v záplavě podobných publikací nenajdeme. Především svůj osobitý pohled, smysl pro detail, entuziasmus, s nímž ušel za zajímavými záběry desítky kilometrů, elán vystoupat i tam, kam se některým fotografům nechce.
   Oproti jiným podobně zaměřeným obrazovým publikacím mají Střípky ještě něco navíc - prozaický doprovod v podobě lyrických přírodních črt Jaromíra Šlosara. Jejich předchůdce můžeme hledat v knize Setonův průvodce Beskydami, kterou vydal v roce 2000. Potvrzuje, že i dnes je možné najít v přírodě romantiku i dobrodružství poznání, kdy vám nad hlavou krouží krkavci, tu a tam nacházíte navštívenky velkých šelem, dokážete se nadechnout volnosti. Nicméně za předpokladu, že víte; že dejme tomu hvozdík kartouzek poznáte po květu, křepelku po hlasu a třeba pěnkavu či budníčka po peří. O krkavcích, kteří Jaromíru Šlosarovi doslova učarovali, ani nemluvě; setkání s nimi je vždy velkým prožitkem.
   Kultivovaný prozaický cyklus je nejsilnější tam, kde se opírá o důvěrnou znalost místa, krajiny. Tam nás autor dokáže zavést takřka poslepu a rád - mám teď na mysli okouzlení Beskydami a místem svého narození. Se ctí se však vyrovnal i s procházkou Opavskem či Karvinskem. Mám za to, že autorské spojení Řezníček - Šlosar bylo pro tuto publikaci šťastné.
   Kdo je autorem popisků k fotografiím, není v knize uvedeno, ale rozhodně by mu prospěla větší pečlivost. A tak jen namátkou: Janáčkův památník v Hukvaldech není jeho rodným domem, tím je hukvaldská škola. Je otázkou, zda místo Těšínské Beskydy není přesnější pojmenování Slezské Beskydy. Stereotypní označování náměstí mnoha měst adjektivem historické by si větší nápaditost určitě zasloužilo. A označit viladomy, či jak se podobným objektům dnes říká, za "malebnou podhorskou obec", to mi tedy přiléhavé nepřipadá. Myslím si však, že jinak spokojený čtenář tyto prohřešky publikaci odpustí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]