Řekne-li se Vyhlídal, pomyslí si možná většina čtenářů: Oldřich. Pomyslí na mediálně kdysi přeceňovaného básníka, ne na prozaika, literárního historika a publicistu Zdeňka, mediálně naopak vždycky nedoceňovaného. A přece Zdeněk Vyhlídal, až loni poctěný krajskou cenou Vysočiny, kde se 21. 4. 1934 ve Žďáře narodil a od devadesátých let žije, je autor, který má svou nemalou čtenářskou obec, protože má dar nalézat životně právě významné náměty i houževnatost jak beletristy, tak badatele, a umí vyprávět a psát pro mládež i pro dospělé a také pro odborníky. Vystudoval v Brně literární vědu, ale už za studií neodolával a psal příběhy, od začátku fascinován pověstmi, později osudy a postavami, které opřádají fámy. Příležitost soustavněji rozvíjet své původní literárněvědné zaměření dlouho nedostával a až do konce 60. let nalézal místa jen v redakcích krajského nakladatelství, rozhlasu a Svobodného slova. Jako odborný asistent na pedagogické fakultě v Olomouci (věnoval se starší české literatuře a teorii literatury) mohl působit jen v letech 1969-74. Pak se mu stal osudem nelehký život literáta bez živitelského zaměstnání, jen v roce 1991 se nakrátko stal šéfredaktorem Moravské orlice. Žil z honorářů z novin, časopisů a rozhlasu, někdy televize, psal literaturu faktu i beletrii a literární věda mu byla už prací jen průvodní.
   Ze svých statí o literatuře nyní nejpodstatnější shrnul do knihy LITERÁRIA (v sympatické úpravě ji vydala Knihovna M. J. Sychry, Žďár nad Sázavou, 2010, 142 s.). Bez ní se neobejde nikdo, kdo se kdy bude Vyhlídalem zabývat; najde v ní rozsáhlou výběrovou bibliografii autorova díla a odkaz na žďárský archiv, kde je uložena bohatá Vyhlídalova publicistika a už i množství jeho rukopisů. - Literárněvědné kapitoly Literárií zaujmou především jednotou badatelské erudice a odvahy revidovat vžité výklady. V tom výjimečně zachází daleko (pro Drozdovo zpochybnění Bezručova-Vaškova autorství Slezských písní hledá psychologické argumenty); přesvědčivý je v kapitolách z pomezí lidové slovesnosti a literatury, do literatury o Karlu Havlíčkovi přispívá statí o tom, jak KHB hledal před svou deportací azyl na Žďársku, a právě dnes je velmi aktuální jeho analýza sporu o plagiáty z 80. let 19. století. Jak vážně se tehdy o plagiátech psalo a jak tvrdě se plagiátorství stíhalo!
   Už za to připomenutí, poprvé publikované roku 1970, náleží Zdeňku Vyhlídalovi dík.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]