Český spisovatel urazil Poláky

   Spisovatel Ludvík Vaculík nedávno navštívil Polsko, aby tam přednášel studentům bohemistiky. Po návratu o tom napsal do Lidových novin tak nešťastně, že jeho cestopisná črta naše severní sousedy urazila. Vaculík totiž Polsko vypodobnil jako neobyčejně zaostalou zemi. A k tomu ještě prý nehezkou...
   Reportáz pod titulkem Rzecz pospolita albo res vulgaris (Republika nebo res vulgaris) s gustem sobě vlastním přetiskl pravicově orientovaný polský deník Gazeta Wyborcza, jehož šéfredaktor, bývalý disident Adam Michnik, je blízkým přítelem našeho Havla, Rumla a Dienstbiera. Redakce Vaculíkův text umístila na 17. stranu vydání, ale už na druhé straně Vaculíkovi odpověděla nebývale ironickou poznámkou pod příznačným titulkem Kocovina.
   Replika sice zrcadlí jistou míru národní ješitnosti Poláků, ale jinak se trefně vysmívá elitářské nabubřelosti českého literáta, který Polsko představuje jako poněkud odpornou zemi, které je snad třeba se štítit. Přitom často hledá třísku v oku sousedů a nevidí břevno v oku našem. Například nad jeho apokalyptickým popisem stavu polské železnice musíme poznamenat, že nejspíš hodně dávno nejel po českých kolejích. Dejme tomu některé zastávky na ještě nedávno kouzelné trati do Harrachova vypadají jako nádraží u Volhy po právě skončené Stalingradské bitvě.
   Odpověď polského deníku přebíráme celou. Připojujeme pouze jedno vysvětlení k pasáži o dvou sviních. Za první svini Vaculík považuje hitlerovce, kteří utopili v krvi špatně připravené Varšavské povstání, jehož motivem bylo zabránit osvobození města Sovětskou armádou. Za druhou svini Vaculík pokládá Rudou armádu, která osvobodila Polsko a dobyla Berlín...

   Není třeba nikomu vysvětlovat podstatu nepříjemného jevu, jakým je pořádná kocovina. Nejhorší variantou je kocovina kanibalská, ale její perfidní formu nelze vůbec popsat. Proto můžeme pouze vyjádřit upřímnou soustrast Ludvíku Vaculíkovi, že ho zlý osud zahnal do Polska. Tento delikátní člověk, odkojený pivem a opojným moravským vínem, vůbec nebyl připraven na srážku s tradiční polskou pohostinností a s dětskou důvěřivostí se odevzdal do jejích chapadel.
   Výsledek se ukázal jako zhoubný: kanibalská kocovina se stala věrnou soudružkou spisovatelovy cesty. Jaká muka musel prožít! Už samotný popis jízdy vlakem ukazuje na velikost utrpení a paniky, které oběť lidojeda propadla. - "Dokonce mosty, pod nimiž vlaky projíždějí, vypadají nebezpečně" - tato věta vypovídá všechno. A větou "Signalizační sloupy jsou popřevráceny, semafory nefungují", se nám Vaculík snaží přiblížit stav svých pomatených smyslů. Vylekaný pohledem na most a přesvědčený, že vlak jede po dně řeky, si nedokáže uvědomit, že záchrana je na dosah ruky. Byla by jí obyčejná výhybka, čili klín. Ale o tom autor Sekery nevěděl a proto po dalším úderu zákeřné kocoviny začíná mít vidinu: je přesvědčen, že cestuje dostavníkem, který, nevím proč, nazývá "rychlým spřežením".
   Všechno ho začíná přerůstat. Trápí ho, že Polsko se táhne stovky kilometrů a město Vratislav je velké, přičemž se upíná na opilecký nesmysl, že Vratislav založili ve 14. století Češi. Zaklíná se, sužován škytavkou, že "původní skutečné Polsko" existovalo v hranicích Polského království 19. století. Úvahy o historii mu přerušuje delirium, které přijímá s masochistickým uspokojením jako satisfakci. Když ho místo bílých myšek obklopují dvě prasata, prohlašuje furiantsky: "K oběma sviním jsem ucítil nenávist a nepřeji si, aby mi ji chtěl někdo vymluvit". Dokonce sluch ho šálí - hodiny na věži podle něho bijí 30krát.
   Když se objevuje průvodčí, Vaculík soudí, že před ním stojí student, a ubohého zřízence mučí nesouvislou přednáškou z jazykovědy, stěžuje si přitom, že ho bolí opotřebovaná játra, která lstivě pojmenovává lužicky srdcem.
   Zruinované Polsko je zemí ze zlého Vaculíkova snu a je těžké se mu divit, když ze zbytku posledních sil prohlašuje:
   "Nedomnívám se, že se tam ještě někdy vrátím". Vaculík chce domů. Jenom tam bude moci vystřízlivět. Zjihle vzpomíná na Třeboň, kterou "obklopují rybníky". Ale opatrně, bezpečná Třeboň může být pastí! Ryba totiž - jak známo - umí plavat.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]