MARUŠKA KUBALOVÁ
(16 let, Nymburk)
Realita
Utéct z reality,
problémům z ruky,
chceš to i ty,
život je krutý.
Utéct z reality,
na nic se nedívat,
chceš to i ty,
stále se usmívat.
Podívej do dáli,
pořád tam čeká,
skryté štěstí,
v úkrytu mrká.
Pozor si dej,
kam tvé kroky kráčí.
Jeden chybný
úplně stačí.
Někdy se vysmívá,
to když mu nestačíš.
Lapit ho do rukou
marně se snažíš.
Neztrácej naději.
Neztrácej víru.
Štěstí tě dostihne
a přijde v míru.






JIŘÍ STANO
Rozhodovat znamená vědět!
Ministryně kultury neví, však věří
restitučním hausnumerům kněží.
Není divu, že jí hanbou nezrůžoví líčka,
vždyť je přece jen věřící katolička.

Jak na to?
Dostat se mazaně k balíku,
chce mít fištróna i kliku.
A kámoše s moc vlivnými hlasy,
kteří tě nepošlou do basy.

Konto v bankách této pakáže
původ balíku pak zamaže.
Pak už stačí maska veselá,
která z lotra činí anděla.

Slova, slova – skutek utek
Politikům se vždy vyslovují snáze
sametové fráze,
nežli konat užitečné počiny
pro lid zbědované otčiny.

Vždy si vědí rady
Ztratit tvář, to pro ně není um -
připlazit se zavčas k novým korytům.
S vlky budou vždycky výti
političtí konvertiti.

Starý trik kapitalismu
Čím reakčnější režim,
čím větší lidem způsobuje bídu,
tím úlisněji
ohání se zájmy lidu.

Modlitba
Panebože, jenom ať se nestane,
aby čeští křesťané
církvi katolické dovolili
dodrápat se k tajenému cíli:
aby jako v době temna, noci
stala se ve státě politickou mocí!





DANIEL STROŽ
Robertek rád tlustý holky
Tohle prý bývala má dávná láska!
Taková kulička, sotva se valí,
o sebe tře masitá stehna.
Odvracím se, unikám,
je ale hbitější,
a to i při těch kilech navíc.

„Nepoznáváš mě? Ano, jsem to já,
vždyť jistě víš, roky letí!
A Robertek má rád tlustý holky!“

Krásný sne, vrať se mi
Ty můj krásný sne, vrať se mi,
vrať se mé poblouznění!
Bývalas vánkem nad zemí,
křehoučké potěšení…

Dneska už sedíš na žocích
Dneska už konečně sedíš na žocích
ve kterých peněz jako slupek z brambor máš.
Jenže sádla ti přibylo na bocích,
co celé kantýně vystačí na guláš.

Má milá usni!
Má milá jenom usni už,
nyní ten vedle je tvůj muž
a ne já, to přece dávno neplatí!
Usínej v klidu. A zbav se závratí.

Dítě ze zkumavky
Dítě si přeje ze zkumavky,
nikoliv s partnerem, jehož by milovala.
A odmítá plánovat vdavky…
Kampak ses to, lidskosti, lidem zatoulala?

Kde zůstalo všechno?
Kde zůstalo to všechno,
co jsme si slibovali svatosvatě?
Kdesi na dně šuplíku,
v krabici ve sklepě,
nebo větrem rozeseto
po cestách mezi poli?

A nezbylo někde aspoň za nehet?
Aspoň špetka,
použitelná do nového začátku?

Tolik otázek k ničemu.
Jít raděj z gruntu nově stavět!

Ještě si držím pohromadě
Ještě si držím pohromadě
vzpomínek radostných pár.
Navzdory třesoucí se bradě,
a tomu, jak už jsem stár!

Nevím ovšem, co bylo včera:
Deštivo, či slunce jas?
To ptát se musím Alzheimera,
ačkoli láme mi vaz.

Kubánky v hotelu Flora
Kubánky v hotelu Flora bydlívaly,
to Praha zvala se zlatým městem.
Kakaové studentky za hříchy stály!
Býval jsem tam u nich častým hostem.

Dodneška vřelý dík Fidelu Castrovi
za dívky snědé s pevnými prsy,
kterým stačilo, když se jim jen napoví
a ony předvedly kus své krásy.

Přijela z Vídně
(Renatě Bachofer)
Přijela z Vídně, byl rok jednašedesátý,
hlady jí kručelo v břiše. Ale měla šminky,
které vzbuzovaly u českých holek závist.
Měla však také černé punčochy
a ukazovala mi je až k podvazkům,
to bylo nádhery!

A což teprve, když se najedla,
když na Žofíně přidala si knedlík s omáčkou
a na Staroměstském mezi tancem
zaháněla žízeň plzeňským!

Na takové veselí se Vídeňáci nezmůžou,
říkala pak ještě v posteli.
Šminky už rozmazané v polštáři,
punčošky se samými oky.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]