Před dvěma roky zrušil ředitel Jupiter clubu ve Velkém Meziříčí pěknou malou prodejní galerii v přízemí. Důvod? Nevydělávala! Aby však nevypadal jako nepřítel umění, náhradou zřídil o patro výš galerii jinou - miniaturní, nehezkou, vlastně zbytečnou. Patrně rovněž nevydělává, ale pronajatý prostor té bývalé peníze přináší, takže se zdá být vše v pořádku.
V tržní ekonomice je ovšem třeba stále přicházet s novými schránčlivými nápady, kulturu nevyjímaje, neboť peněz je pořád neutěšený nedostatek. Šéf Jupiter clubu vytasil z rukávu další trumf. Z tradiční výstavní síně, dříve slušně navštěvované a umělci oblíbené, udělal sál pro sobotní soukromé veselice. Samozřejmě za úplatu. Jak to funguje? Před srocením tancechtivých je aktuální výstava svěšena a strčena do kouta, v pondělí ráno znovu pověšena. Trvá-li čtyři týdny, je svěšena třeba třikrát. Zpravidla bez vědomí autora. Pod heslem: "Umění, uhni, jdou sem lidé".
Ale ani v pracovních dnech, kdy výstavní síň má být jen výstavní síní, nemá návštěvník vždy vyhráno. Oznámená otevírací doba do čtvrté hodiny odpolední je často klamná. Výjimečně je to i k pobavení. V 15.35 jsem našel na zamčených dveřích cedulku odkazující na klíče v kanceláři. Cedulka na kancelářských dveřích nesla text "PŘIJDU V 17.30 - ČAU" a pádný přípis jinou rukou "Všude píšete, že máte otevřeno do 16.00, tak z lidí nedělejte blbce, už sem nikdy nepůjdu!" a čitelný podpis.
Příznivců umění je ve Velkém Meziříčí jen hrstka, malinká menšina obyvatel. Ale tak je tomu i jinde, ve Žďáru nad Sázavou, v Třebíči, Jihlavě, Brně, hlavní město nevyjímaje. Ona menšina je však důležitou součástí sumárního duchovního rozměru národa. Zmíněná menšina velkomeziříčská ziskuchtivými aktivitami Jupiter clubu trpí. Ale protože nemá výbojné sklony a bránit se nedovede, prakticky nic proti tomu nedělá. Jen si pro sebe dokola bez účelu brebentí bezmocné nářky. Co s tím? Věci by se konečně měl chopit někdo z patřičných míst a projevit upřímný soucit. A hlavně by měl těm otravným milovníkům umění (umělcům též) povědět, že úlevu najdou teprve tehdy, až pochopí, jak je to hezké, když jde jen o peníze.
Autor: Jan Dočekal
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |