Česká tradice 19. století
   Byli jsme na rozdíl od všech jiných zemí spíš křižovatkou různých současných proudů, ale přes toto osudové zaklínění v cizí zájmy a cizí duchovní proudy ze západu i východu, ze severu i jihu, ve dvou obdobích od sebe tak vzdálených , vtiskli jsme v naše díla ono nepopsatelné a nevyjádřitelné specifikum, které zoveme českým duchem a českou tradicí...
   Abys byl národním, nemusíš se pachtit za tak zvanou látkou národní, neboť smysl a ráz národnosti - jsi-li pravým umělcem svého národa - se ti projádří i v nepatrném, často všemi opovrhovaném neb i vzdáleném. Národní je větévka švestek od Navrátila víc než nějaký historicky vlastenecký obraz jeho současníků, národní jsou Cikáni od Aleše víc než vlastenecké sujety jeho pomahačů, národní je i Západ od Chittussiho, třeba malovaný ve Francii, národní je obraz Pohled k Troji od Slavíčka víc než jeho začátky, kdy se učil jen doma, národní je Sova od Purkyně jako monumentální pendant k lyrické větévce Navrátilově, národní jsou zvlášť Živly od Aleše, třeba by to byli Indiáni - sen jeho mládí tak, jak francouzsky národní jest sen pralesa Henri Rousseaua, třeba byl vysněn z příručních herbářů.
   listopad 1938
   
   O svobodě
   Umělec musí býti nejsvobodnějším, aby mohl býti umělcem. Rodin, Rembrandt, Herkules Seghers, Rilke, Homér, Dante, Li-Tai-Pe, Breughel, Brouwer, Rousseau celník, Mácha, Cervantes, Mallarmé, Halas - všichni, všichni velcí byli především svobodni, vědomě svobodni, odpoutaní od všeho příliš světského, příliš lidského, příliš nebeského, příliš egoistického, příliš pokorného, příliš pyšného. Lidé praktičtí je měli vždy za pošetilce, blázny a nemorální a neodpovědné. Ze stanoviska umění, ze stanoviska morálky člověka byli to však vždy lidé nejsvobodnější, nejnezávislejší a bez předsudků k výhodám dneška - a což na tom, že ocitají se tak často v konfliktu s lidmi svého dneška, což na tom, že ze stanoviska lidí jsou a budou skoro vždy nešťastní, jen když mohou prosazovat svou vášeň a své přesvědčení - což na tom, že byli a budou to nejšťastnější mezi všemi lidmi, kteří znají cenu všeho podnikání, žití a smysl všeho na světě, neboť znají svobodu...
   Perspektivy našich běd a jistot zítřků a rozpomenutí se na lásku člověka naučily mě dnes hledat, vidět, cítit i nalézat všude slovo zázračné a nejpřirozenější: "SVOBODA"
   Buchenwald, 1942-1945

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]