Úsilí vynakládané na zrušení regulovaného nájemného je vedeno, tvrdí někteří členové vlády, poslanci a většina sdělovacích prostředků, touhou po spravedlnosti. A to spravedlnosti v podstatě sociální. Jak k tomu, tvrdí, přijdou ti, co platí nájemné neregulované? A představte si, že někteří z těch, co platí nájemné regulované, by klidně mohli platit neregulované, protože na ně mají. A neplatí. Zkrátka nespravedlnost na nespravedlnost. Pravda trhu je ale neúprosná a hlavně spravedlivá. Krátkozraký pohled na věc by sice mohl vést k názoru, že neregulované nájemné předává právo mít střechu nad hlavou do rukou soukromých osob, kterým na něm nezáleží a kteří dokonce, puzeni svými majetnickými zájmy, budou bránit ze všech sil jeho uplatnění, na to ale nedejte. Jako kdyby prý právo pohybu po veřejných cestách bylo svěřeno majitelům vozidel: žádné přechody, koho přejedu a komu se vyhnu, to račte nechat na mně! Věci se mají docela jinak. Domy nejsou silnice, těm se člověk může vyhnout a jít po chodníku, ale bez střechy nad hlavou je život velice těžký. Nikdo se bez ní neobejde. Byt je zboží, které musí koupit každý, ať chce, či nechce. Tvrdilo se také, že bez vody není život možný, že to je statek, který patří všem, a vidíte, i vodní zdroje budou privatizovány. A časem třeba i vzduch. Tolik a tolik za hlt, tolik a tolik za nadechnutí. Nebude jen trh s byty, ale i s vodou a se vzduchem. Kolik to bude stát? Žádné strachy, o spravedlivé ceny se postará právě trh. To je jeho starost. Vody a vzduchu bude najednou tolik, že všichni budou koukat. Někteří sice přestanou dýchat a jiní bydlet, ale jinak to nejde. Bytů bude k mání tolik, že každý bude chtít jen ten nejdražší, protože bude lacinější než ten nejdražší před deregulací. Majitelé se budou divit. Začnou byty a možná i domy nabízet zdarma, jen aby ve svých opuštěných domech nebyli pořád sami. Začnou nájemníky přetahovat, pojď ke mně, pozlatím ti kohoutek u vany, začnou nájemníkům sami připlácet. Ti zarputilí, co by na svém majetku chtěli vydělávat, budou k smíchu. Doufejme jenom, že své byty a domy nezačnou zase dávat darem, tentokráte už ne státu, jako v padesátých letech, ten je nedávno přece sám rozdal restituentům, ale nájemníkům, protože to by se trh pak začal zlobit. A když se trh rozzlobí, tak končí legrace.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]