JOSEF HORA

Emilu Fillovi

Vždy milují, co stokrát viděli
mžouravým okem, přežvýkaným citem:
Svět jako učesanou neděli,
jenž zrcadlí se v obličeji sytém.

Jak dojme obraz, jenž jim zvěstoval
krajinu stokrát zrakem ohmatanou!
Tak důvěrná, jde bez tajemství v dál
a koketně se stáčí kamsi stranou,

kde mlsný měšťák maso uzří vzplát
a cudně zas jak jeho choť se halit.
Umělče, uměj po lopatě dát
a jejich hmat a chuť tě budou chválit.

Ale ty nechceš. Rozbořil jsi svět
nádherné veteše a stavíš znova.
Jak malé dítě prkénko jsi zved
a střep a lžíci z uzlu tulákova

a oslněn tím prvním pohledem
v sklad nové krásy řadíš věci prosté.
Tu tušíme, že přec jen dovedem
zřít počátek a vznik a svět, jenž roste.






ALOIS REICH

Chtivost
Lidovcům vždy státotvorně
koalice sluší.
Hlas Boží si s hlasem zboží
pletou jako hluší.

Zvědavost
K čemu asi ve vládě je
rozespalý Schwarzenberg?
Pro zasmání víc se hodí
osvědčený Trautenberg.

Kuchtíme, kuchtíme
Ne, nesložíme ruce v klínu,
školství projde rozkvětem.
ODPOR PROTI TEMELÍNU
bude školním předmětem.

Mizerný ekonom
Prý začal psát epigramy.
Tuší, co ho čeká?
Ohryzaná peněženka,
rovněž prázdný pekáč.

Zbožní mírotvorci
Třikrát a dost už neplatí
na lidoveckém krámku.
Místo čtvrtého ministra
poslali markytánku.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]