Den hanby naší civilizace
Před nedávnem byly stránky novin plné zpráv o boji za záchranu života siamských dvojčat, kterého se zúčastnily celé odborné lékařské týmy. Boj o osvobození horníků ze zatopeného dolu byl úspěšný. Stovky dobrovolníků se zúčastnily hledání ztraceného chlapce. Každý jistě přál těmto snahám úspěch. Vždyť šlo o »člověka«. Nikde jsme se však nedočetli, kolik dětí v té době zemřelo třeba za jediný den zcela zbytečně a nesmyslně jen proto, že neměly co jíst nebo peníze na docela banální léky, které mohly zachránit jejich život, nebo že musely žít v naprosto nevyhovujících hygienických podmínkách atp. Zemřely proto, že se narodily v podmínkách okraje světa, na okraji jakéhokoliv zájmu. Za den tak zemře několik stovek a tisíců dětí. Některé z nich mohly být umělci, vědci nebo zdatní slavní sportovci. Kdyby... Tak se staly jen statistickými čísly pro občasné zprávy mezinárodních organizací. Není bytost jako bytost, pokud nemůže posloužit jako objekt senzace sdělovacích prostředků. Takový osud mají i toulavé děti bez domova v jihoamerických metropolích živící se drobnými krádežemi, na něž pořádají policejní sbory regulérní hony. Jsou ve světě i děti, které rodiče prodávají do »obyčejného« otroctví, aby se uživili. Nebo je prostě proto vyhodí z domu.
To všechno jsou lidské bytosti, kterým se nenaplnil nebo neplní ani ten nejobyčejnější sen o kousku chleba, hrstce rýže, místě ke klidnému spánku a podobných »samozřejmostech«. A o tom svět neví a snad ani nechce vědět.. A to nemluvím o dětech ve věku 10-15 let, kterým vtisknou do rukou pušku a učí je jen zabíjet a umírat v konfliktech, jež je »nezajímají«. Nebo o dětech, které - aby sebe a rodinu uživily, musí bez odmluvy sloužit jako nejubožejší pěšáci různým zločineckým mafiím.
A o tom svět neví a snad ani nechce vědět. Zajímavější přece je, jestli se hollywoodská hvězda rozvádí....
Páni novináři, spisovatelé a umělci, říkáte si, že jste svědomím světa. Zkuste vyhlásit Den hanby naší schizofrenní civilizace, třeba 1. červen místo světového Dne dětí. Objevte se alespoň jednou v roce u těchto strádajících a umírajících dětí. A zvěčněte jejich tragický osud. Zamyslete se nad příčinami takového osudu. Stačilo by uvést jejich jména, věk, příčiny smrti. V souhrnu by to stačilo naplnit víc než celý rozsah novin i časopisů, reportáže... A to mluvím jen o dětech.
Já vím, že se těžko uvádí jako důvod úmrtí hlad, celkové vyčerpání, špatné zacházení, »obyčejná léčitelná nemoc.« Ono by snad stačilo napsat: kapitalistické společenské uspořádání. Páni novináři! Že? Ale to by šéfredaktor a majitel sdělovacího prostředku nedovolil. A byla by to také žádost o rozvázání pracovního poměru.
Překvapující by přitom nebyly ty příčiny úmrtí, ale jejich množství za každý jediný den, které překračuje počet obětí všech neštěstí v dopravě, na pracovištích i v místních náboženských a etnických válkách. Podle zprávy UNICEF z r. 2000 jen v Africe, Asii a Latinské Americe od r. 1982 zemřelo ročně nejméně 6 miliónů dětí mladších 5 let, tj. 16 438 dětí denně.
Páni novináři, zkuste souběžně popsat den takového »obyčejného« milionáře a člověka bojujícího o přežití. Ne, nepodléhám žádným představám o nesmyslném rovnostářství. Každý člověk je osobnost s různými vlastnostmi, rozdílnými zájmy, každý by mohl být užitečný a podle toho žít. Jen ty propastné, nepřekonatelné rozdíly tolik bolí. A všichni se rodíme i podle Charty OSN se stejnými právy a povinnostmi. Jen mnohým ta práva, zejména základní právo - právo na život - jsou hned z počátku omezena nebo docela upřena. Alespoň právo na důstojný život.
Tak proč se tak holedbáme Chartou lidských práv a svobod? Proč si namlouváme, že jsme dvojnásobnými »homo sapiens«? Proč vymýšlíme jakýsi odporný sociální darwinismus? Proč hodnotu člověka přepočítáváme jen penězi a společenský přínos jen výší zisku?
Páni novináři a spisovatelé, ale i další mistři kultury, intelektuálové, vědci i prostí kněží, herci, studenti, neměli byste mlčet! Nebylo by vyhlášení Dne - Týdne, Měsíce, Roku nebo Století - hanby naší civilizace spravedlivé, když necháme umírat děti hladem, zatímco např. EU dotuje každý hektar neobdělané půdy, když na zbrojení jdou nesmyslné miliardy (proti komu?), zatímco na odstranění bídy jsou jen směšné almužny (aby se neřeklo), když existují »malé přepychové hlídané enklávy pro elity« a rozsáhlé slumy z kartonů a starých reklam bez vody a elektřiny? Když... když... když...
Říkáte, že to tak zařídil Bůh. Že ti ubožáci se až tam nahoře dočkají o to větší nebeské blaženosti.
Tak já už mlčím. Jsem zřejmě na špatné adrese. A pro mne je zřejmě rezervováno peklo.
MILOSLAV ŠIKULA, Brno
Autor: Miloslav Šikula
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)