Obrys-Kmen v čísle 43 nadhodil v příspěvku Esesáci jsou v literatuře oblíbeni otázku, zda světová literatura potřebuje knihy, které se zabývají esesáckým zlem. Je přímo překvapením, že ihned poté, v pondělí 6. listopadu 2006, bylo nejdůležitější francouzské ocenění literárního díla - Goncourtova cena - uděleno americkému spisovateli píšícímu francouzsky Jonathanu Littellovi (39) za jeho román Les Bienveillantes (Vlídní).
   Cenu od r. 1903 každoročně uděluje nejlepšímu románu Académie Goncourt; v této akademie zasedá deset doživotně jmenovaných členů z řad autorů, kteří se jednou měsíčně setkávají ve věhlasném restaurantu Drouant.
   Letošní laureát sice nerad mluví o Güntheru Grassovi, ale naopak rád o Německu, které nehodlá mluvit o své minulosti. Román Les Bienveillantes podle něj nepatří mezi obvyklou »nádražní« či válečnickou literaturu, ale má to být román začínajícího století. Původně nakladatelství Gallimard plánovalo náklad jen 12 000 výtisků, ale již se prodalo 250 000 výtisků ve francouzštině. Pro německé vydání si nakladatelství Berlin-Verlag zajistilo veškerá práva překladu v r. 2007 asi za 450 000 euro. Jonathan Littell román sám překládá do angličtiny asi za milion dolarů. Není pochyb, že má obchodního ducha, vždyť je synem židovského emigranta Roberta Littella, který se v USA proslavil coby autor četných thrillerů.
   Název románu (Vlídní, Usmíření) se vztahuje k řecké mytologii, k Eumenidám, usmířeným bohyním pomsty. Jejich roli v románu převzal smyšlený důstojník eses Max Aue s alsaským původem, což Francouzům mohlo připomenout, že za okupace Francie bylo z Lotrinska vyhnáno asi 200 000 Francouzů.
   V románu jsou líčeny jednotlivé životní etapy esesáka, jeho zločiny a chyby. Při židovských pogromech na Ukrajině, během bitvy o Stalingrad, ale ani v Berlíně na nacistických galavečírcích či ve Vůdcově Hlavním stanu, nikde Aue nechybí, všude se přiučuje řemeslu nacistů. Je sice občas udiven hrůzami, ale nikdy nedá najevo lítost. Littell líčí svého esesáckého biřice jako běžného, i když vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se zařadil mezi hierarchii, jejíž ideologii sdílí a chladnokrevně její rozkazy plní. Esesák Aue je homosexuální, dopustí se krvesmilstva s vlastní sestrou a neštítí se zavraždit vlastní matku a nevlastního otce. Littel svého času působil u pomocných organizací v Bosně a Čečensku, takže masové popravy páchané esesáky a příslušníky německé branné moci na zajatcích v okupovaných oblastech líčí velice věrně.
   Francouzské listy Le Monde a Nouvel Observateur Littellův román srovnávaly dokonce s Tolstého Vojnou a mírem! A pokud někteří kritici projevili ke knize připomínky, prospělo to jen odbytu knihy.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)