Hned v úvodu se přiznám, že ne každou ohlášenou knížku mně známého autora - třebaže patří k mým oblíbeným - očekávám s takovým rozechvěním či nedočkavostí, jako tomu je v případě Františka Uhra z Havlíčkova Brodu, který patří bezesporu k nejvíce publikujícím členům Unie českých spisovatelů. A věřte, že nejde pouze o to, že je mým dlouholetým přítelem. Hlavní důvod tkví v tom, že každá jeho nová knížka je nepřehlédnutelná, každá bezezbytku nejen naplňuje všechno, co čtenář od detektivního žánru očekává, ale navíc je i jakousi nekompromisní sondou do vztahů mezi lidmi a současné společnosti, která se stále více kriminalizuje, přestože nás politici a média přesvědčují o opaku. Převážně víme, kde je ten zakopaný pes. František Uher 1. března letošního roku dovršil sedmdesátku a tenhle věk přímo vybízí alespoň k dílčímu bilancování. V roce 1976 v nakladatelství Kruh v Hradci Králové debutoval jako básník ve sborníku Setkání a v témže roce vycházejí tamtéž i detektivní povídky Žádná trať pro černé pasažéry, které "nastartovaly" jeho detektivkářskou dráhu. Střídavě vydával v Našem vojsku, Melantrichu, Kruhu, Navě, Víkendu, MOBĚ, Tamtamu a jinde. Před knihou, o které se chystám zmínit, vydal celkem 40 titulů, včetně básnické sbírky Tichá plavba v nakladatelství Alfa - Omega. Čtenáři Haló novin Uhra znají z povídek i sloupečků moudrých a současně vtipných aforismů, které v pátečním Víkendu pravidelně zveřejňuje, nedávno si mohli přečíst i výběr z jeho básní v Obrysu-Kmenu.
   MRTVÝ KUPUJE CIGARETY (MOBA Brno, 2006, 223 str.) je dalším titulem Františka Uhra, který si bezesporu zaslouží pozornosti, protože velice činorodý autor poslal svým čtenářům další poctivě sepsaný příběh o tom, jak se nevyplácí cesta zločinu, i když pověstné mlýny spravedlnosti často melou o poznání pomaleji, než je zapotřebí, ale taková už je dnešní doba...
   Děj zajímavé detektivky se převážně odehrává v autorovi známém prostředí Vysočiny, ale nezanedbatelná část epizod má svou adresu například i v samotné Praze. Na rozdíl od jiných jeho příběhů začíná pohledem do života běžného občana Hynka Hudce, který skončil zaměstnání v keramičce a má nastoupit coby opravář v servisu. Před časem bydlel s nějakým Mirkem Kroftou, který šel za lepším a přenechal mu byt, a právě po něm začíná najednou sháňka. Hudec se rozhodne, že svého volna využije, aby Kroftu vyhledal.
   Policisté, konkrétně Uhrovým čtenářům známí inspektoři kriminálky Čemus, Plevák a Just, vstupují do příběhu až když je "rozjetý" a díky tomu si při jejich pátrání leckde můžeme zopakovat, co už víme z předchozích stránek, ale určitě nám to není na škodu při tak rozkošatělém ději. K policistům, kteří složitý případ vyšetřují, je nutno dodat, že je autor nepředstavuje jako neomylné bohy, ale že mají i své lidské slabůstky a z toho zákonitě plyne, že se dopouštějí i chyb, jednu dokonce jeden z nich zaplatí životem.
   Uher své postavy nesoudí, to přenechává těm, kterým je knížka určena, ale nepochybuji, že z toho, jak je příběh napsán, všichni pochopí, na čí straně autor stojí, že rozhodně nestraní pachatelům trestné činnosti a už vůbec ne těm, kteří jejich sklonů využívají a zneužívají.
   Mrtvý kupuje cigarety patří k těm knížkám, které zaujmou od první epizody, cosi vás nutí číst další stránky. Známe okruh možných pachatelů, připadá nám, že už tušíme, kdo je ten zlý, ale přesto neustále tápeme dál; v tom je umění Františka Uhra nejsilnější. Za ta léta, co vydává, se dopracoval k nezaměnitelnému rukopisu, nikoho nenapodobuje, je prostě svůj. Nepíše příběhy pro příběhy, ale každým textem znovu evidentně poskytuje pravdivé svědectví o době a lidech.
   Detektivka je napsána svěžím jazykem, dialogy jiskří humorem a nejde jen o nějaké plané žvanění. Popisy postav, ale i krajiny, ve které se strhující příběh odehrává, jsou úsporné, leč výstižné, nesou pečeť jedinečnosti autorova stylu. Domnívám se, že jen málokterý dnes vydávaný detektivkář je takto bohatého jazyka schopen, a to vůbec nemám na mysli pouze naše autory, ale i překladovou literaturu. Možná je to i tím, že to lepší jsme už četli a nakladatelé prostě jen využívají slavných jmen, aby ještě něco "trhli" i na rukopisech, které předchozí úrovně nedosahují.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]