Regionální vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí vydalo knížku Tatiany Kejvalové z Prahy pod názvem SMĚJU SE A (NE)PLÁČU. Autorka je bezesporu zkušenou spisovatelkou a v OFTISu jí už vyšly tři tituly: Šílené broskve a jiné povídky (2000), Takovej krásnej život (2001) a Proč jsme na světě (2002).
   Mottem její nové knížky je: Když se člověk směje, směje se s ním celý svět. Když pláče, pláče sám...
   V tomhle duchu je napsáno celých 148 stránek textu, kde autorka například říká: Ano, náš pozemský čas je neúprosný, plyne nezávisle na našich přáních, touhách či představách. S přibývajícím věkem si ho vážíme víc a víc, každý den nám ho ukrajuje a my jím dokážeme někdy tak plýtvat.
   Tatiana Kejvalová předkládá jakési záznamy zaměstnané vdané ženy s dospívajícími dětmi, které mají více či méně formu nepravidelně psaného deníku. Začínají prosincem a dalším prosincem končí. Každý zápis autorce poskytuje příležitost, aby zážitky a příběhy své, svých blízkých, přátel a známých komentovala bystrými postřehy a bezmála filozoficky laděnými úvahami. Nelze pominout skutečnost, že k svému pohledu na život přistupuje s jistou nadsázkou a jemným, neurážejícím humorem. Tak například přemýšlí o stvoření, které si hrdě říká muž - hlava rodiny, opora slabšího pohlaví a pán tvorstva. Zákonitě dochází k závěru, že u mužů bývá obsahem rozhovorů politika, sport, žvanec a ženy, pořadí je závislé na realitě, v níž se odehrávají. Naopak u žen prý obsah jejich verbálního kontaktu nelze limitovat, neboť - jak je všeobecně známo - ženy jsou daleko inteligentnější a mohou mluvit kdykoliv, kdekoliv o čemkoliv. Navíc neomezeně dlouho...
   Autorka říká: Mám značný příděl optimismu. Jsou z něj stvořena křídla, na nichž se spolehlivě přenáším přes problémy, smutky a zdánlivé beznaděje.
   Tatiana Kejvalová se nevyhýbá ani tématům, která jsou mračny naší doby. K tomuhle říká: Velikost člověka se přece nedá měřit počtem zabitých nepřátel nebo hmotnými statky. Všechno zlo se rodí z touhy po majetku nebo moci. Ale není přijatelnější myslet na to, co máme, než na to, co nemáme?
   Knížka mi poskytla příjemně strávené chvíle a nemohu neocitovat závěrečné věty spisovatelky: Kyvadlo času odměřuje všem stejně a spravedlivě. Vystupuji ze svých stránek, objímám tě, človíčku a vcházím do tvého života s poselstvím své duše - hledejme odpověď v čisté lásce.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]