Vážená paní Kantůrková,
   ani dnes, stejně jako před časem, není to oslovení pouhá korespondenční zdvořilost. Na druhé straně se veřejně projevený názor vystavuje střetu s odlišným hlediskem. Odpusťte, že jsem starý, popudlivý a jízlivý. Poslední dvě adjektiva mě provázejí od narození.
   Jsem feminista. Věřím ve spásnost matriarchátu. Odmítám možnost, že by se v ženské hlavě mohly vylíhnout hovadiny a zvěrstva, jakými chlapi prošpikovali dějiny jako zajíce slaninou.
   Velmi se bráním uvěřit, že Vám situace v české literatuře nepřijde nemravná. O kultuře vůbec sice ve svém přízpěvku (Dokořán 19/2001) nepíšete, ovšem není-li literatura součástí kultury, jsem já veliký spisovatel.
   Sebeironičtější sebeironie nezakládá právo na gramatické hrubky. K tomu se vrátím.
   "Snění o veřejnoprávném nakladatelství dotovaném státem je snění o zapadlém slunci", je řečeno velmi poeticky. Leč příčí se mi věřit, že nevidíte hrušky sčítané s tolik, ach tolik dostupnými banány.
   Nevím jak komu, ale snít o veřejnoprávním nakladatelství mně nikdy ani ve snu o zapadlém slunci nenapadlo. Snad by stačilo, kdyby přiměřený výskyt braku uvolnil kousek místa literatuře s adjektivy domácí a současná. Jak a podle čeho přiměřit je otázka gramotné kulturní politiky. S odřenými boltci vydává prstočetný počet současných spisovatelů. I jako emeritnímu mi za ně vadí, že hauzírují po sponzorech tu i v zahraničí a prodávají se na kalendářích v kojenecké póze. Přijde mi to víc jako zoufalství než recese. Nepovažujete to za bůhvíjaký celonárodní kulturně literární úspěch, že ne?
   Než zapadlo slunce reálného socialismu za obzor tržního raného kapitalismu, vycházely v tuzemsku stovkám autorů v dnes zcela nepředstavitelných nákladech knížky. Některé byly hned, jiné do čtrnácti dnů rozebrány. Nebyl jsem bůhvíjaký bestselerista ani režimní podepřenec. Ale až do dvaadevadesátého roku, celá osmdesátá léta jsem se psaním slušně živil. Skončil jsem s první nesplněnou nakladatelskou smlouvou. Zadarmo píše grafoman. Nebo disident.
   Když jsme u toho: vážně považujete za mravné, aby dělník nebyl hoden své mzdy? Aby naopak platil za svou práci? - Mně to přijde proti zákonu trhu i božímu. Je ovšem pravda, že takzvanou angažovanou literaturu nikdo nečetl. Byla nestravitelná a neútočila na pudy jako porno nebo americké televizní kopačky.
   Zdráhám se věřit, paní Kantůrková, že byť po západu slunce nevidíte strmý úpadek sdělovací kultury a tím i sociální mravnosti. Na odiv stavěné pohrdání prací, životem i Desaterem. Sociodestruktivní vývoj. Slovem hnůj, jaký se reálnému socialismu celonárodně nepodařilo nakydat za čtyřicet let, jakkoliv s ním máme oba své zkušenosti. Za to nemůže přitažená uzda minulého režimu. Za to může bezuzdná koncepce současného. Po čtyřech zažitých převratech, se znalostí židovského rčení, že každá změna vede k horšímu, jsem čekal spíš úlevu od tlaku blbosti na veřejný život než zázrak hradního konsensu na koloběžce. Ale nikoliv úpad do daleko větší blbosti v tragickém smyslu toho slova, a co do vlezlosti daleko voprsklejší diktatury trhu.
   Není pravda, že minulý režim vše utajil. Čím více utajováno, tím spolehlivěji pracovala tichá pošta. Ať už šlo o občanský útlak nebo šmíráckou papalášskou zpronevěru.
   Nechce se mi vůbec věřit, že Vaše poetické výroky na obranu nekultury jsou přízpěvkem na obložený chlebíček. Těším se, že mi potvrdíte moji důvěru nebo mě vyvedete ze sociálních bludů.

   Váš
   FRANTIŠEK STAVINOHA

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]