Pršelo bez přestání tři dny a tři noci. Déšť vytrvale cupital po kovovém parapetu a babce Mařce se při tom konejšivém pleskání a zurčení spalo tak neskutečně báječně, že ji poslední tři jitra pokaždé probudil teprve Fanoušův nakvašený hlas. Dokonce se jí zdávaly jakési neobyčejně příjemné a líbezné sny. Avšak ráno si z nich nedokázala vůbec nic vybavit. Pouze ten sladký pocit přetrvával ještě pár sekund po procitnutí. Pouze ta opojná lehkost a blažená bezstarostnost; úlevná volnost a -
   Vstávej, Mařko! uslyšela Fandu uprostřed povědomého pohádkového náměstí. Kolem dokola tančí půvabné domečky a někde blízko vyhrává veselá muzika a -
   Zaskočeně otevřela oči a zjistila, že už je zase doma. Leží ve své posteli a vidí svého muže, jak si před zrcadlem unaveně svléká černou uniformu s bílými nášivkami Pit Bull Security. Propocenou košili odhazuje na zelený taburet a tílko s ponožkami mrská na kožešinový kobereček. Kalhoty s bundou vzorně urovnává na věšák a ukládá mundúr do skříně v rohu ložnice. Má právě po noční dvanáctce a má všeho plné zuby, vyždímaný jako tažný vůl a uchozený jako vysloužilá šlapka, tak vstávej, Mařko -
   Honem pod sprchu a potom něco do žaludku. Žíznivě vylokat krajáč kakaa a hltavě spolykat ranní večeři, kterou mu zatím babka Mařka naservíruje v kuchyni na stůl s rudě kostkovaným vikslajvantem: Dobrou chuť, dědo!
   Nesnášel, když mu říkala dědo! O čtyři roky mladší nežli ona a náramně pyšný, že si v šestapadesáti ještě drží kondičku; nejstarší zaměstnanec Pit Bull Security, kam přijímali chlapy nanejvýš do pětačtyřicítky - a neříkej mi dědo, krucinál!
   Dobrou chuť, Fanouši! zacvrlikala a šla přestlat manželské lože a pořádně vyvětrat pokoj. Nabaští se a vyčistí si zuby a vzápětí padne mrtvý do pelechu: Vzbuď mě jako obvykle!
   To víš, že jo! odpoví mu a zavře pečlivě okna a zatáhne tlusté hnědé závěsy, ticho a tma. Odpočiň si, Fando. Pěkně si schrupni! - Zastavené starožitné pendlovky a odpojený dveřní zvonek. Chodit po špičkách. Nepouštět rádio. Vypnout telefon. Obezřetně manipulovat nádobím a kuchtit ve vzduchu jako víla.
   Uklohnila menu, zalátala troje fusekle, naobědvala se a uschovala Fanoušovu večerní snídani nahoru do ledničky. Zase vuřtguláš! zahudrá dotčeně a pak si dá nášup.
   Neslyšně se oblékla a hyjé na velký páteční nákup. Tramvají tři zastávky do supermarketu a tři zase zpátky; cvaknout dvě vyděračské jízdenky a odvléct dvě metrákové tašky; náklad zařezaný do odumírajících prstů a nad hlavou promáčený, potácející se deštník. Kolem poledne se k plískanici přidal i studený, zlostný vítr a pominutě teď cloumal nalomeným parapletem s třemi vykloubenými lamelami -
   Potřebovala bych nový parazol! posteskla si babka Mařka. Ostatně všechno by už dávno potřebovala nové, deštník, baloňák, střevíce, kabelku, spoďáry, podprsenku, bačkory, pračku, vysavač, hajzlmísu, prostěradla, čajovou konvici, zubní korunku, tepich do obýváku. A Fanouš by potřeboval nové prádlo, kabát, boty, brejle, aktovku, strojek na holení. A Jenda s Alenou by potřebovali půjčit milion na kvartýr, milióóón! Jo, když se vezmou dva s holou řití! Kristovanoho, z toho by se člověk musel podělat -
   Ztěžka promanévrovala kolem rozcapené kaluže před barákem a výtahem dopravila kořist do třetího patra. Nehlučně zaklapnout zdviž, jemňoučce odemknout byt a s tlumeným sípěním nasoukat náklad do předsíně. Pinzetou zavřít vrátka a na tři vteřiny znehybnět -
   Ostražitě natáhla ušiska směrem k ložnici, leč nic rušivého nezaznamenala. Děda pokojně odfukoval. Fajn; nyní již jen opláchnout ruce, uložit proviant, a hotovo!
   V okamžiku, kdy s hluchoněmou dokonalostí dokončila úkol, vnikl do zachmuřené kuchyně nečekaný paprsek slunce. Teplý zlatý záblesk olízl oprýskanou umakartovou linku, zajiskřil ve sklenici minerálky, střemhlav sklouzl po vybledlém červeném linoleu a zase prchl kamsi do mračen.
   Babka Mařka bůhví proč mrkla na elektrické nástěnné hodiny - bylo akorát za tři minuty tři! Ano, bylo akorát za tři minuty tři a venku po třech dnech a po třech nocích konečně přestalo pršet.
   Zvědavě vyšla na balkon a z výšin třetího poschodí obhlédla ulici. Podél chodníků se po okrajích vozovky řítily bublavé žluté potoky a kola aut mlaskavě svištěla na zaplaveném asfaltu. Zvuky, osvobozené od jednotvárného šumění deště, se nyní čistě nesly svěžím, vlajícím povětřím. Řezavý skřípot tramvají a pokřik utíkajících harantů. Bujaré ptačí čiřikání a šustění igelitu nad šňůrami s prádlem. Ponurý hukot zpod mříží kanálů a kovové zvonění z okapových rour.
   Chodci štítivě otřepávali mokré deštníky a obezřetně kličkovali mezi kávovými kalužemi, které prorostly žulovým dlážděním jako bezedné tůně. Hejno popelavých holubů kamsi splašeně vyrazilo v epileptickém poryvu vichru a ve skleněných očích protějších domů na několik sekund znovu ohnivě zaplanulo slunce. Když výšleh opět pohasl, všimla si babka Mařka, že se na oknech objevily další vylepené modré hvězdy. Už jich napočítala celkem sedm.
   Vaše čokoládová hvězda! Vaše Šance! Soutěž! Výhra!
   A náhle si vzpomněla! Náhle si dokonale jasně vzpomněla na ty své zvláštní, omamné, lahodné sny, které se jí nyní tak často zdávaly. Které se jí zdály OPAKOVANĚ POSLEDNÍ TŘI NOCI ZA SEBOU! Náhle si vzpomněla na pohádkové cukrové městečko a krásné čokoládové domečky; na rozkošné tančící náměstíčko a veselou swingovou muziku. Náhle zcela zřetelně uslyšela tu houpavou, rytmickou hudbu z televizní reklamy! Vaše čokoládová hvězda! - Ne, to nemůže být náhoda! Třikrát tentýž sen! A déšť po třech dnech a po třech nocích zmlkl přesně za tři minuty tři! A ona stojí ve třetím patře a dívá se na sedm vylepených modrých ZNAMENÍ! Minule byly jen čtyři a teď je jich na chlup o tři víc!
   Vaše čokoládová hvězda!
   A babka Mařka se horempádem rozdusala do předsíně, kde se na botníku válely všechny ty pitomé barevné letáky a vlezlé inzertní noviny - taková poskládaná modrá papírová plachta! Musím to hned najít! Údery srdce, sloní dupot a jelení skok -
   Energicky se odrazila v rozkvedlaných růžových plyšových papučích, a tu jí na rozdroleném kramfleku podjela pata a práskla sebou na podlahu. Tunové žuchnutí a boxerská řacha do boku; zadek, stehno, koleno. Hromové zadunění jako když se skácí pytel brambor; dvaaosmdesát kilo, ale Fanoušovi už léta tvrdila že váží sotva pětasedmdesát, AUVAJS!!! A honem se vzepřít na dokaličené zadní běhy, než -
   Co je? vystrčil rozespalou tlamu z ložnice, kurnik, copak se v tomdle dá chrápat! Co tady furt blbneš?
   To ty zatracený bačkory! Jdi si lehnout, Fanynku, ještě je moc brzy!
   Baba šmaťhavá! zavrčel, a musim se vychcat! Zachrochtání, zaklokotání, zabrblání, záchod, koupelna, a hajdy zpátky na kutě. Spi, Fando, zamňoukala, neboj, já tě pak vzbudím. A opět ticho, opět klid.
   Vyhrabala z papírové hromady složený plakát a odplazila se s ním do kuchyně; pravou nohu napadrť a na prdeli určitě modráka jako pecen. A ke všemu se jí definitivně rozpadla pravá trepka! Podrážka zlomená vejpůl a nárt visící na posledním stehu - drahý dárek od snachy Mileny, co vydržel akorát čtvrt roku! Odhodit nebožku do odpadků a dokulhat bosky jenom v punčocháčích, do pekel! Tupá bolest, jako by ji nakop kůň. Dřepnout na štokrle, nasadit okuláry a rychle prostudovat Podmínky soutěže -
   Každý den 100.000,- Kč! Vystřihněte hvězdu a nalepte na okno logem ven! Hvězdný tým jezdí po celé republice a hledá hvězdy v oknech! Můžeme zazvonit zrovna u Vás! Hvězda v okně = 25.000,- Kč! Spočítáme hvězdné výrobky! Za každý hvězdný výrobek = 5.000,- Kč! Maximální výhra = 100.000,- Kč! Vylepte hvězdu na okno a kupte si hvězdné výrobky! Vaše soutěž! Vaše šance!
   VAŠE ČOKOLÁDOVÁ HVĚZDA!
   Plakát byl temně modrý. Temně modrá noc s temně modrou oblohou. Temně modré náměstíčko s temně modrými domečky. V okéncích přívětivá žlutá světélka a na nebesích drobné zlaté hvězdičky.
   A uprostřed všeho obrovská čtyřcípá Hvězda. Vítězná spojnice mezi Zemí a Rájem. Magické ohnisko a kouzelný amulet. Vaše šance, Vaše naděje! Bod první: vystřihněte a nalepte -
   A babka Mařka vytáhla ze zásuvky ostré nůžky a soustředěně obkroužila vyznačený obrys kovovými kusadly. Nelítostně rozporcovat oblohu i domečky i náměstíčko, až zbyla pouze temně modrá Hvězda se sněžně bílým okrajem. Uhladit papír a připevnit izolepou na okno v obýváku.
   Bod druhý: Kupte si hvězdné výrobky -
   A babka Mařka s provinilým zašklebením vylovila z hrnku na dušičky poslední nouzovou tisícovku, jelikož jí po dnešní útratě zůstalo v tobolce stěží padesát kaček. - Dyť to tam přeci vrátím! - V úterý důchod. A pak pětistovka za úklid baráku. A další tejden Fanoušova výplata. A jde se!
   Navléknout zplihlý, umolousaný baloňák, obout hrbaté navlhlé škrpály. Peněženka, kabela, paraple; co ještě.? Nedbale přemajznout pysky zbytkem růžové rtěnky a ulomeným hřebenem prohrábnout šedě odrostlou blond koudel. Na tři vteřiny se zaposlouchala, zda děda bezpečně chrní; a již se jako myška vyplížila z bytu. Sametově zaklapnout dveře a kasařsky zamknout na dva západy.
   Na chodníku před domem obťapala špinavou velelouži a pohledem zkontrolovala okno jejich obýváku -
   Ano, Hvězda byla zdola dobře viditelná!
   Statečně belhajíc na pochroumanou pravou končetinu spokojeně zamířila směrem ke křižovatce. Po zpěněné silnici kolem ní frčely rozkacené vozy a chrlily hnůj na uskakující pěšáky. Obezřetně se držet při zdech a očima letmo bloumat po výkladech: butik, zlatnictví, elektrospotřebiče, videopůjčovna, OBUV, trafika, kadeřnictví, herna, second-hand. A konečně
   Potraviny LOUDA - tak copak to bude? zakvokala tlustá Loudová.
   Nějaký čokolády s modrou hvězdou, asi tak deset kousků -
   Patnáct kousků! opravila ji hbitě Loudová, lidi berou patnáct.
   To je maximální počet, abyste dostali maximální výhru, kdyby k vám náhodou přijeli jako k prvním.
   Tak patnáct, souhlasila babka Mařka. A hokynářka čile namarkovala nákup a vložila patnáct kousků do modrého igelitového pytlíku, prosím, tady to máte, a zvadlé zaculení na pravidelnou zákaznici: Vaše čokoládová hvězda!
   Když babka Mařka vypajdala z krámu, opět se z mračen na okamžik vyhouplo slunce a oslnivě ozářilo mokrou ulici. Všechna skla ohnivě vyšlehla a všechny kaluže vzplanuly jako zapálené vatry, až se oslepená babka Mařka musela zastavit a přimhouřit zasažený zrak. Leč vzápětí svět znovu pohasl a potemněl -
   Co jsem to, sakra, ještě chtěla?! - Jóóó, pantofle!
   Již předem nasupená doštrachala se do OBUVI, aby si prostudovala ceny vystavených trepek. Ve druhé řadě trůnily ve vitríně luxusní plyšové růžové papuče, které jí před třemi měsíci věnovala snacha Milena a které se zrovna před hodinou definitivně rozsypaly -
   Ty sviněéé! zavyla v duchu, tolik jsem dřív zaplatila za kožený lodičky! A jeden šmejd vedle druhýho! - No nic, potáhne na tržiště k rákosníkům! Jako obvykle. A změřit čas na hodinkách, jo, to stihne. Pěšourem zadem okolo fabriky a potom přes Muří mostek, přece nebude cvikat ty vydřidušský jízdenky, copak krade?! Na každým kroku jen prachy, prachy, prachy! K čertu, ale že ji ta hnáta bere!
   Zabočit do kluzké svažité uličky a přebrodit klikaté mrštné stružky, jež se po zbrázděném asfaltu svíjely šikmo dolů jako crčící smečky hadů. Kurážně se kolébala podél sáhodlouhé ohrady zkrachovalé továrny. Na nejhorších úsecích sestupovat bokem a přidržovat se plotu - jakýsi černý vlčák hladově vystřelil ze zahrady a vrhl se proti drátěnému pletivu; nepříčetný štěkot a vyceněné trháky, kuš, potvoro! Potácení mezi bahnitými jezery a balanc na vyviklaných patnících; ještě doprava a doleva, až konečně spatřila dřevěný můstek a za ním na opačném břehu shluk jarmarečních stánků -
   Překvapeně se zarazila: Panebože!
   Voda po deštích stoupla tak vysoko, že už zalévala nejnižší křoviska i úpatí stromů. Na travnatém srázu postávaly houfy čumilů a vejraly, jak se kalná hladina bouřlivě vaří kolem nahrnutých klacků a nakupeného smetí, jak se žene, pere, točí, uhání; vzepjatý hřbet a rozmáchlá křídla; letí krajinou a odnáší ji s sebou k olověnému obzoru -
   No jestli teď zase začne lejt! Napadlo znepokojeně babku Mařku; a vtom mračný příkrov opět na okamžik pukl a k zemi sjel útlý svazek paprsků. Třpytivý kužel nadpozemského jasu, který tázavě utkvěl na skupince lidí uprostřed dřevěné lávky - nějaká rodinka s dvěma caparty nadšeně sleduje pádící řeku. Muž stojí těsně u žbrlení a v náručí drží klučíka ve fialovém overalu. Holčička v červené větrovce prostrkuje nos mezi sloupky a žena se zrzavým ohonem vzrušeně ukazuje kamsi do vířící propasti -
   Majko! vykvikla babka Mařka a málem se k nim šťastně rozcválala, Kubíčku, Kačenko! Kdypak jste přijeli? Mám pro vás spoustu čokoládek!
   Ježiši, v té první chvilce si doopravdy myslela, že - Husa praštěná, koza popletená! Kde by se tady asi vzali, co?! Z takový dálky?! Ale ta podoba, ta podoba! Úplná Majka! A holčička celá Kačenka! A jejich Kubíček nosí zrovna takovouhle fialovou soupravičku! A chlápek z profilu druhej zeťák Míla.
   Pomalu procapat kolem nich po kolísavých nabobtnalých prknech a na konci se naposledy nenápadně ohlédnout - uhranutě civěli do třeštícího proudu a ani si jí nevšimli.
   Teskně rozladěná dokřapala k bráně tržiště. Dvacítka budek z překližek a plechu a mezi nimi sotva desítka zájemců. Těkající stádečko se bezradně potulovalo po zablácené stezce z betonových panelů a otráveně oňuchávalo pořád tentýž sortiment. Pořád tytéž halenky, svetry, džíny, trička, bundy, mikiny, slipy, kalhotky, ponožky, tepláky, batohy, cédéčka, kazety, cigarety, chlast, plastové kecky, koženkové boty, baseballové čepice, strakaté khaki maskáče. Padělané šunty nóbl značek a echt hadry zušlechtěné honosnými logy.
   Asijští podnikatelé s neproniknutelnými tvářemi statovali u vyloženého tovaru a sílící vítr komíhal vyvěšeným šatstvem jako pouťovými houpačkami. Babka Mařka rázně zabrzdila u pultíku s bačkorami. Gumové sandálky neonových barev, nebo chlupaté bachruly sytých odstínů.
   Vy pšejete?
   Tydle modrý! poplácala sametové tlapuchy s vyšitými stříbrnými hvězdičkami. Přesně stejné si koupila vloni a vydržely jí téměř čtvrt roku, jo, já je beru. Zaplatit a... Zaváhala -
   Na tyči proti ní vyzývavě zavlála řada kalhot. Tradiční přehlídka vychrtlých gaťat pro vycmrndlé chcípáčky a komáří kostlivečky - nikdy nic pro našince! A podrážděně zasyknout na důrazný protest, leč tu kupodivu zmerčila jedny široké. Zrovna vpředu. Jedny černé širokááánskééé -
   Furt chodím akorát v tý starý mourovatý sukni! Vy pšejete? pípla šikmooká prodavačka a dětskou pacinkou koketně přečechrala havraní pantalóny velikosti XXXXXXL. Musela bych si je zkusit! namítla cudně babka Mařka, změřte, kolik maj v pase -
   Avšak již byla bez řečí odvedena o tři kiosky dále. Již byla umístěna do speciálního zákoutí a diskrétně zahalena skvrnitým závěsem: odložit tašku, baloňák i kytlici a oprubovat nabízené zboží; napůl svlečená a napůl zutá; skoro obnažená před zraky všudypřítomného obecenstva. A vichr slídilsky poškubává ušmouranou oponou a odevšad k ní nahlížejí všetečné hlasy a šoupavé kroky; cinkání, šustění, skřípění -
   Teprve nyní s hrůzou zaregistrovala, že má na pravé noze roztržené punčocháče! Rozšklebenou ažuru od stehna až k patě - určitě jak sebou předtím doma švihla. A takhle jsem cajdala po městě! Fofrem navlíct nové kalhoty a zamaskovat tu hanbatou ďuznu; severák zuřivě otřásá jejím úkrytem a nad hlavou se jí divoce rozbubnovává stříška z vlnitého plechu; zvonění, drnčení, volání. Doprčic, už zase začalo cedit! Už zase valí jako z konve. Déšť šíleně hučí a kdosi hystericky řve; jekot, dupot, dunění -
   A babka Mařka sveřepě zatne tlapy a mermomocí se pokouší nasoukat své rosolovité, nakynuté šunky do těch debilních nohavic, nacpat, napěchovat, narvat! Obloha chrlí řinčící vodopády, a za zády jako když se kácí stoleté smrky; praštění, rykot, hřmění -
   Dřevěná rohož pod ní pojednou ochable podklesne a mezi zašlapanými trámky začvachtá řídké bahno. Znovu se vzepřít a vztekle trhnout látkou, rup! A švy se naráz rozhřeznou a v sevřených prstech zbudou jen černé roztřepené cáry -
   Strne děsem, když vtom ji nějaká strašlivá ledová vlna surově srazí na kolena. Na břicho. Na bok. Na hřbet... Ničivý, omračující úder do hrudi a hned dusivá, hluchá tma. Zoufale hmátne do prázdna a opět se vynoří nad hladinu, přepadená, užaslá, nevěřící -
   Plechová stříška zmizela, i stěny z překližky, i flekatá portiéra, baloňák, boty, sukně, tržiště, všechno je fuč! Pouze pohyb, pouze let; smršť, vzdouvání, svištění -
   Leží zkroucená na špinavé dřevěné rohoži a pluje po zmítavé velikánské řece, na sobě jenom žmolkovitý sivý svetr a rozedrané béžové punčocháče; překvapeně si uvědomí, že v sevřené pěsti třímá ucho své kostkované kabely - opatrně se posadit na vratkém prámu a nahlédnout do tašky: ano, všechno je tam, stočený deštník s třemi vykloubenými lamelami, nové pantofle, prošívané stříbrnými hvězdičkami; a igelitový pytlík s patnácti hvězdnými čokoládami, ani se nezmáčely.
   Zůstane čupět s objatýma nohama a její slaboučký, titěrný vor se nejistě potácí a motá na běsnící hnědé hladině; zoufale se proplétá a zachytává mezi výhrůžnými předměty, které jí střemhlav pádlují vstříc, vstříc, vstříc! Kůly, břevna, klády, bedny a mohutná vyvrácená stromiska. Téměř na dosah ruky kolem ní proletí oranžová loďka s šikmookou nehybnou prodavačkou. Dívka má pootevřené rty a soustředěně zírá před sebe, jako by ji vůbec neviděla; lhostejná Asiatka v oranžové džunce - a babka Mařka s údivem zjistí, že to podivné exotické slovo zná, džunka, džunka..
   Narovná se a uvelebí se na svém prámku trochu pohodlněji, nebe je zakaboněné, ale už vůbec neprší; jen fičící vítr, jen plachtící oblaka. A voda ji žene bůhvíkam, bůhvíkam. Tok se rozlévá na závratné ploše a přináší s sebou stále důvěrnější a důvěrnější vraky: peřiny, hrnce, talíře, skříně, košile, židle, stoly. Věci skotačivě křepčí na zčeřených spěchajících vlnách jako dětské parníčky z papíru: růžové panenky a žluté koloběžky, svatební kytice a běloučké závoje... A vzápětí samé postele a postele. Samá starodávná manželská lože a samé malované vyřezávané kolébky... A pak znovu staleté rozsochaté stromy; rozpřažené listnaté koruny a zvrásněné, uzlovité kmeny -
   Jakési obrovské rozeklané kořeny plnou parou drcnou do jejího maličkého plavidla, až se bezmocně zapotácí; titánské pavoučí pařáty, jež se krvelačně vynoří z rozlícených hlubin, pravěká obluda, nestvůra, chobotnice! Zákeřný černý dráp zachytí rukáv svetru a zasekne se do vlny jako rybářský háček -
   Stáhne mě dolů! lekne se babka Mařka. Bleskem se vymanit, vyprostit, vytrhnout! Avšak nejde to! Pavouk ji urputně a panovačně přitahuje stále blíž a blíž k sobě, vražedná černá klepeta a jedovaté ostré bodce. Strachy vykřikne - a příšera se náhle počne střemhlav vzdalovat; splašeně krouží pryč, spojena s ní pouze napjatou nitkou šedé příze; vleče ji za sebou a svetr se tryskem rozplétá a rozpouští, ubývá a ubývá, a tu si babka Mařka poprvé všimne, že sama pluje proti proudu. Že celou dobu pluje proti proudu, podivně chráněná a hnaná nějakou zvláštní laskavou silou. Kvapí proti proudu, zatímco všechno ostatní se bláznivě dere opačným směrem, starodávná manželská lože a vyřezávané malované kolébky, vyrvané košaté stromy a průsvitné svatební závoje. Pořád méně a méně trosek. A nakonec už jen jedna jediná křehká, opuštěná kocábka. Prázdná bílá veslice, která něžně prokmitne kolem ní jako ztracený motýl nad jezerem -
   A tu se koryto nečekaně zúží a na březích se v soumračném přísvitu vztyčí povědomé budovy. Zasmušilé okrové činžáky a nudné sivé paneláky. Naleštěný krychlový supermarket a baňatá kostelní věž. Ukoptěné bludiště železných trubek a sáhodlouhý plot zrušené fabriky. Ano, řeka se teď důstojně a vážně valí městem; zvolna postupuje zaplavenými ulicemi a nezadržitelně míří k jejich domu, čím dál pomaleji a obřadněji a významněji, skoro jako by se snad chystala zastavit -
   Do háje zelenýho! zpanikaří babka Mařka. Neboť se nyní krčí na svém voru dočista nahatá! Vítr jí strhal zbytky béžových punčocháčů a kořání rozpáralo šedivý svetr sloupek po sloupku, žádný oděv, žádné prádlo; ani růžové seprané bombarďáky, ani zteřelá zažloutlá podprsenka, ba ani to vyrudlé Fanoušovo tílko, co jí bylo pokaždé líto vyhodit; nic, nic, nic, naprosto holá! Úpěnlivě smáčknutá do stydlivé špekaté koule a uboze přikrytá toliko kostkovanou nákupní kabelou -
   Co kdybych se schovala pod deštník? napadne ji, avšak již spatří jejich barák a okna jejich bytu; modrou hvězdu vylepenou za sklem obýváku a v ložnici zatažené hnědé závěsy. A vedle kuchyňský balkon s poskakujícím stříbrným pudlíkem -
   Erničko! vyjekne radostně a fenka se nadšeně rozštěká; vroucné, oddané haf haf haf po patnácti letech nebytí; plesat na zadních a halasně vítat paničku -
   Šmarjá, dyť vzbudí Fanouše! Erničko, přestaň!
   Leč marně! Leč pozdě! Dveře na balkon se otvírají a v nich vysoká mužská postava, vyhrnuté rukávy, světlé vlasy, opálený obličej; přistupuje k zábradlí a s úsměvem kouká dolů na babku Mařku -
   Pepo! vydechne, a až jí zatrne, jak je neuvěřitelně mladý. Jak je mladý a urostlý a hezký. Políbí ji na rty, nastartuje motorku a odpálí na věčnost; a ona sama s dvěma malými děcky, Pepo! vydechne a chce mu vstát vstříc, stará babka Mařka s prsisky jako třaslavé měchuřiny a s ďoličkovatými, krabatými kejtami, aspoň kdyby si byla dobarvila ty odrostlý šedivý pačesy, Pepo! vydechne a honem mu chce povědět, že má dvě krásný vnoučata, krásný, krásný! Ale řeka se opět nemilosrdně rozběhne, šplouchání vln a nápory větru; tak tak se stačí otočit a zavolat, ať si ohřeje ten vuřtguláš z ledničky, nahoře v hnědým kastrolu! A on se jen zazubí na znamení, že dobře ví, že všechno dobře ví.
   Chvátá po hladině jako suché stéblo trávy. Lehounká, beztížná, nehmotná. Proud hladce bruslí modrou krajinou a na modré louce se v houpacích křeslech slavnostně kolébají její rodiče; matka ve svátečních modrých šatech s háčkovaným límečkem a otec v tuhově modrém obleku, jejž nosíval výhradně na veselky a na funusy; takový opojný, sladký, vábivý temně modrý klid.
   Všechno všecičko je temně modré a opojné a sladké a vábivé; v okéncích temně modrých domečků už září přívětivá žlutá světélka a na temně modrém náměstíčku už vyhrává veselá swingová muzika a na temně modrém nebi už sálá a plane ta temně modrá Hvězda.
   Ta temně modrá Hvězda se sněžně bílým okrajem -

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]