Katolická církev se neomaleným způsobem vnutila na pohřeb spisovatele Stanislava Lema, který se konal 4. dubna v Krakově. V rozporu s poslední vůli spisovatele kněz Jan Kloczokowski z řádu dominikánů (v překladu z latiny - psí boží) promluvil ke zcela zaplněnému hřbitovu ve chvíli, kdy pozůstalí ukládali do hrobu urnu s popelem krále vědeckofantastické literatury.
   Lem nesnášel pompu a projevy. Rodina ho proto v souladu s předsmrtným přáním pohřbila na komorním Salvatorském hřbitůvku a odmítla nabídku krakovského magistrátu uložit Lemovy ostatky v Aleji slavných na velkém Rakovském hřbitově.
   Pozůstali rovněž odmítli všechny, kdo chtěli nad hrobem promluvit z řad spisovatelů a představitelů města Krakov a Malopolského vojvodství. Mnich si přesto vzal slovo a řekl: "Přišli jsme se s ním rozloučit, ale také proto, abychom za něho promluvili k bohu a vzkázali mu: Pane, on se k tobě možná neznal... Přesto věřím, že budeš stát na jeho straně".
   Jak později kněz konsternované rodině vysvětlil, před pohřbem sám pochyboval, zda je správné pomodlit se nad hrobem nevěřícího, zda to je poctivé k Stanislavu Lemovi. Odpověď prý našel ve verši Tadeusze Rožewicze: "Není důležité, co si Rožewicz myslí o bohu, ale co si bůh myslí o Rožewiczovi".
   Katolická církev v Polsku nepřipouští pohřby žehem a je nemyslitelné, aby duchovní na takovém pohřbu promluvil. V zemi je pouze jedna spalovací pec.
   Stanislav Lem nikdy neskrýval svůj ateismus a kritický vztah ke kléru. Mistr fantastiky předvídal mnohé, ale netušil, že poslední slovo nad jeho ostatky si v rozporu s jeho písemně vyjádřenou vůli vezme právě klér.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]