MICHAL POLICKÝ
Černá antika
Někdy míváš na kahánku
Špičku jazyka rozeklanou
jizvy na předloktí pálí jako čert
Dlaně si utíráš do černého kovu
a Césara zdravíš dvěma prsty -
Ukazovákem a malíkem
Svůj život rozplétáš
jako Alexander gordický uzel -
Mečem a krví
Zamilovaná
Zase miluješ Attilu
zase tě mámí vůně násilí
kterým tě ukojí jen náčelník barbarů
Tvá láska bude patřičně opětována
za každé pohlazení rána bičem
za každý polibek kapička krve
Od počátku věků dobrovolně trpíš
neschopna jiné formy lásky
Že žiješ musíš cítit -
a tvrdě
Linda
Jsem vtělená stínem do vlčích máků
topím se v přívalu svítání
Po hrůzné noci bez zázraků
ze mne anděl ďábly vyhání
Tu pod modrým nebem bez slz a vzlyků
tančím v paprscích Orionu
Z kmenů a listoví mohutných fíků
přebírám sobě gloriolu
A touha stoupá
je pouhá a hloupá - noc
Ve mě však září
a pevně se tváří - den
Křeslo po dědečkovi
Sedáváš v křesle po dědečkovi
hlavu zvrácenou němě sníš
Klíče od vzdušných zámků
dávno hodila jsi do kanálu
Nosíš ukrajinským dělníkům
na stavbu teplý čaj a rum
Vidíš že mají ti lidé v očích slzy
Snad proto že je mráz
anebo Vánoce
a duši se stýská víc než mafii
A večer zase sedíš v křesle po dědečkovi
děti vedle spí a nemohou vědět
jak nenávidíš Vánoce
Anděl a drak
Je to už dávno co se rozpuklo první dračí srdce
a od těch věků píšeš svoje životy
Bylo to dávno před stvořením světa
co se rozproudila serafínská krev
Život byl sladký
možná jako med
Ale to slovo - láska
teprve čekalo na své vyslovení
Nevěra Evy
"Hle jak to mužské plémě je pestré
kterak hýří barvami a vášní
Jen hadovi vlastně za to má dík
vždyť pouze mně pootevřel oči
Tu náhle vím že není jen Adam
ten snílek s hlavou v oblacích
Jest přemnoho tu jablíček k snědku
a jistě málokteré červivé
Již ani netoužím po návratu
vždyť nelze mi věčně v chóru pěti
co pasená ovce chválu boží
když jinde je tolik pokušení"
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)