Třebaže spisovatel Natan Šacham (1925) se svými dvaceti svazky představuje živoucí kroniku státu Izrael, poslední kniha ROSENDORFOVO KVARTETO (Paseka, 2001) je ve znamení komorního příběhu, který prožívá pět exulantů v Brity spravované Palestině na sklonku 30. a počátku 40. let minulého století. Přísně vymezený časový horizont čtyř hudebníků je porušen pouze spisovatelem Egonem Loewenthalem, strůjcem a místy osnovatelem příběhu dovedeného jako pandán do roku 1955.
   Doba plná nejistot a úzkosti, pocit ohrožení, kvůli němuž židovští hudebníci opouštějí Německo s nadějí na opětovný návrat, vykořeněnost exulantů, byť se mohou seberealizovat v palestinském orchestru, který řídí legendární Toscanini, to vše je podáno s věrohodnou plasticitou a dokonalostí.
   Založení kvarteta je v mnoha ohledech záchranným pásem: jeho činnost sledujeme prostřednictvím pěti monologů, v odlišnosti životních zkušeností a povahového ústrojenství. Tři muži a jedna žena - defilé dokonalosti proti nicotě a zmaru (První housle - Kurt Rosendorf (37), Druhé housle - Konrad Friedman (27), Viola - Eva Staubenfeldová (27), Violoncello - Bernard Litowski (40). Čtyři postavy usilující o soulad navzdory napětí, které vyplývá z věkové různosti, neshod s provedením jednotlivých skladeb a samozřejmě světového názoru. Zatímco Rosendorf představuje stmelující prvek se smyslem pro rovnováhu v naději, že se vše v dobré obrátí a on se bude moci vrátit do Německa, kde nechal manželku s dcerou, které nechtěl ohrozit svým židovstvím, Friedman je zaníceným sionistou. Jako jediný si nepřipouští možnosti totalitarismu, v který se může zvrtnout, rezignuje na své němectví a zůstává v Palestině, kde umírá v boji. Zůstává nakonec i Rosendorf, neboť se nemá kam vrátit, zatímco kosmopolita Litowski končí v Americe.
   Ne náhodou obohatil autor kvarteto o ženský prvek: Eva Staubenfeldová představuje tajemné jsoucno, jež by spisovatel Egon Loewenthal nejraději viděl na postu violoncellisty: Bude to žena sedící se široce roztaženýma nohama a svůj zdroj naděje a zármutku si bude chránit zvučným nástrojem. Krásná Staubenfeldová je obětí své třídy: trpkou životní zkušenost neplodné ženy kompenzuje uzurpátorskými postoji k mužům. Kdo se ocitne v jejím objetí, nemůže být šťasten v náruči jiné ženy. Pozná to Rosendorf, Egon Loewenthal...
   A třebaže románový příběh končí smířlivě jako vzpomínka na dobu, kdy... Rosendorfovo kvarteto vášnivě hrálo Beethovenovu Velkou fugu jako výzvu Bohu a lidem..., problémy zůstávají. Fenomén nenávisti zmítá touto částí země a násilí eskaluje s opakovanou zuřivostí.
   Rosendorfovo kvarteto je krásná a moudrá kniha. Šachamův jazyk je na jedné straně poezií, na druhé straně překvapují jeho věty strohostí aforismů, což ještě umocňuje dokonalý překlad Jindřicha Vacka. Stačí otevřít a číst.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]