PŘÍSNÝ STRÁŽCE HISTORICKÉ PRAVDY
   aneb
   "Jména Voskovec a Werich nesmějí pod nejpřísnějšími sankcemi padnout."

   "Tento slibný vývoj k přirozené normálnosti (.) se brzy po nástupu husákovského 'období druhého nevolnictví' opět vrací zpátky k zamlčování, zapírání a gumování paměti. Zamlčuje se znovu nejen dílo, ale zakazuje se i pouhé veřejné vyslovení jmen obou dosud žijících klasiků či spíše vyslanců českého humoru 'na obou polokoulích téhle nemocné planety'. Nastává ono absurdní období, kdy pamětníci a protagonisté Osvobozeného divadla vzpomínají do nejmenších detailů na Plachtu, Nedbala, Filipovského, Záhorského, Honzla, vyjmenují celý ansámbl až po poslední Jenčíkovu girl - ale jména Voskovec či Werich nesmějí pod nejpřísnějšími sankcemi padnout. Někdy dokonce smělo padnout jedno - a zas ne druhé; žili jsme prostě všichni v jedné pomocné škole. Příklad: pamatuji se přesně, že počátkem sedmdesátých let se v mých a bratrových článcích v Ahoji na sobotu nesmělo objevit jméno Werichovo (.). O pár let později zase - po tzv. Antichartě 1977 - se směl jmenovat pouze Werich bez Voskovce. Oba klauni museli nejdřív - každý na své polokouli - umřít, aby se v jejich rodné vlasti jejich jména mohla opět spojovat - a vyslovovat."

   /Vladimír Just: Peripetie a návraty V+W, úvod ke Hrám V+W, 2000, s. 12-13/


   Například

   1969
   Dialog na dálku. Jiřího Voskovce se ptal Josef Träger. Svobodné slovo roč. 25, č. 120, 24/5, s 5.
   Píše nám Jiří Voskovec. Svobodné slovo roč. 25, č. 150, 28/6, s. 3.
   Jiří Margolius: George od Central Parku. /Rozhovor s Jiřím Voskovcem./ Neděle r. 3, č. 14, 11/7, s. 10-11.

   1970
   Pavel Grym: Narozeniny slaví za oceánem. Lidová demokracie r. 26, č. 143, 19/6, s. 5.
   Jiří Tvrzník: Po Werichovi jubiluje Voskovec. Mladá fronta r. 26, č. 143, 19/6, s. 4.
   Jan Werich vzpomíná. Ahoj na sobotu č. 1-16, 20, 4/1-16/4, 4/5, vždy s. 5.

   1971
   "Prahou běží nový film Voskovce a Wericha a je to pod žertovnými kejkly nezadržitelná píseň svobody a životního optimismu."
   /Eduard Bass: Postavy a siluety. Praha 1971, s. 72-73/

   1972
   "Osvobozené divadlo, zprvu experimentální scéna, založená roku 1927 a pojmenovaná podle knihy sovětského divadelníka Tairova Odpoutané divadlo, mělo vedoucí činitele zpočátku v režisérech Jiřím Frejkovi a Jindřichu Honzlovi. Největšího uměleckého rozkvětu a široké popularity dosáhlo po příchodu autorské a herecké dvojice JIŘÍHO VOSKOVCE a JANA WERICHA, jazzového komponisty JAROSLAVA JEŽKA a po návratu režiséra Jindřicha Honzla, který krátký čas působil v Brně." (celkem 102 řádků, na okraji mj. roky narození J. V. i J. W.; po výkladu o vývoji Osvobozeného divadla, o komice V + W, o Caesarovi, o Katu a bláznovi a po vyjmenování nejdůležitějších her a řádcích o političnosti OD, o proměně tvaru her, o společenském ohlasu, o bezprostředních a přitom "vysoce inteligentních dialozích V+W" a o Pěsti na oko se text o V + W a jejich divadle uzavírá odstavcem:)
   Osvobozené divadlo je pro naši kulturu i literaturu stále živou tradicí, jeho vliv se projevil mimo jiné při vzniku tzv. malých scén a hudebních divadel, např. Semaforu, na přelomu let padesátých a šedesátých."
   /Rukověť dějin literatury pro IV. ročník středních škol, redigoval Š. Vlašín, Praha 1972, s. 61-64, 55.000 výtisků, dotisk 15.000 výt.; další vydání 1974; od 3., přepracovaného vydání 1975, 70.000 výt., pod názvem Literatura pro IV. ročník středních škol; v r. 1982 sedmé vydání, 60.000 výt.; odstavce o Voskovci a Werichovi a jejich divadle se neměnily/

   1973
   "Před čtyřiceti léty, 13. října 1933, uvedlo Osvobozené divadlo premiéru hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha Osel a stín (.). Čtyřicet let Osla a stínu, té krásně lidské i statečné hry, nám znovu připomíná aktuální odkaz Osvobozeného divadla (.). Jsou kulturní hodnoty, kterých bychom se neměli nikdy, za žádných okolností zříkat, ani na ně zapomenout - tvoří nedílnou součást pokrokových tradic."
   /lc (= Jaromír Pelc): Osel a stín - 40. Tvorba, č. 41, 10/10, s. 15-16/

   1974
   "I o Honzlovi řeknu několik slov. Byl vynikajícím teoretikem (.) Osvobozené divadlo s Voskovcem a Werichem bylo i jeho dílo, stejně jako to bylo dílo Ježkovo, Jenčíkovo, Feuersteinovo a Zelenkovo a všech těch nespočetných herců, kteří pod Honzlovým vedením vytvořili herecký styl divadla. Obou čelných komiků, kteří byli vyhraněnými individualitami, se to samozřejmě netýkalo. Ti si přinášeli do inscenací svých her vlastní herecký plán, svůj jedinečný herecký projev, jehož humor, kultivovanost, satirická nabroušenost i lyrická povaha odpovídaly vytříbenému vkusu, který nemohl vyrůst nikde jinde než v té sféře moderní poválečné aktivity, které udávali tón Chaplin i Fairbanks, francouzští dadaisté a Nezval."
   /Josef Rybák: Kouzelný proutek. Druhé, přepracované vydání, 1974, s. 276-277/

   1975
   "A z tohoto hlediska rád bych proto řekl něco o Osvobozeném divadle. Či vlastně ještě lépe, z mého hlediska, o Voskovcovi a Werichovi, dvou mladých umělcích, kteří si toto vše rozřešili tak krásně a zrovna příkladně, že toho neznám na Západě žádný jiný lepší doklad, a nejen u nás, ale i jinde. (.) Víme, jak Voskovec a Werich začali. (.) Svěžest mládí nejen věkového, ale přímo kořenně lidského tu zazářila. A již tím byli Voskovec a Werich noví. (.) za dosavadních poměrů zde nic nezaplní službu nového divadla pro nové lidi ve starém světě lépe než divadlo Voskovce a Wericha."
   /Zdeněk Nejedlý: Má vlast. Praha 1975, s. 252-254/

   1976
   "První výprava divadelníků odjela nedávno do Sovětského svazu a vyprávěli nám pak - Vydra, Průcha, Träger, Vnouček, Voskovec a Werich a jiní - nejen o krásných divadelních představeních, ale také o upřímné lásce, s jakou je všude přijímali.
   /Eduard Kohout: Divadlo aneb snář. Praha 1976, s. 156-157. Tady paměť E. Kohouta zradila, Voskovec v Moskvě nebyl, ale pamětník si dovolil přesto ho jmenovat jedním dechem s Werichem, přestože za to podle V. Justa hrozily nejpřísnější sankce/

   Atd., atd.
   K tomu, jak se po podpisu Anticharty a před smrtí obou klaunů podle V. Justa "směl jmenovat pouze Werich bez Voskovce", příklad: v knižní edici statí a recenzí A. M. Píši Divadelní avantgarda, vydané roku 1978, tedy právě v onom pekelném období, je Voskovec s Werichem jmenován (nepočítaje v to občasnou značku V + W) víc než padesátkrát.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]