ZDENĚK HRABICA, spisovatel a publicista

   Má literatura ještě dnes nějakou váhu ve společnosti?
   Souhlasím s těmi, kdo se ani v roce 2002 nebojí nahlas říci a zastávat názor, že v pohledu na naši minulost (zdroj naší hrdosti, našich provinění, závažných chyb, avšak především našeho poučení) patříme z hlediska kontinuity znovu (jako tolikrát v dějinách předtím) zcela zjevně mezi nejreakčnější země Evropy. To platí do značné míry především o pohledu, jakým je oficiálně a promyšleně i ideologicky falešně zobrazován minulý vývoj, jímž prošla i česká a československá literatura.

   Existuje u nás svoboda slova?
   I zde je moje odpověď ukryta v sociálních, ekonomických, mocenských i duchovních podmínkách života, který žijeme. V časech, které postrádají hlubší myšlenkový základ a kdy neexistují strůjci formulace smyslu našeho směřování, kdy mocní postavili na piedestal všeho jsoucího "peníz", lze odpovědět jednoznačně: "Ano svoboda slova existuje, avšak pro koho?" Panují samozřejmě výjimky. Smekám před tvůrci jednoho z dílů volného cyklu České televize Oběti - Svědek, odvysílaného v únoru 2002. Autorem scénáře je Miroslav Sovjak a televizní pořad režíroval Petr Slavík. Životní roli "bezdomovce" předvedl vynikající český herec (dlouho mlčící) Jaromír Hanzlík. Je to zrcadlo doby nastavené poslední dekádě moderní historie a její bezvýchodnosti.

   Potřebuje spisovatel občanskou odvahu?
   Větší než kdykoliv předtím.Dnes již potřebuje i opancéřované dveře ve svém příbytku. Záleží ovšem také na tom, aby spisovatel odolal pokušení a nestal se z něj ve slabé chvilce třeba stánkař, tuctový prodavač spodního prádla.

   Vaše životní krédo:
   Je to krédo mého milovaného českého, moravského básníka Oldřicha Mikuláška: "Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce". A moc se mi líbí moudrost velkého přítele umění - Američana Andrewa Garnegieho: "Když tě kopou do zadku, uvědom si, že jsi vpředu!"

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]