Konečné řešení je řešením nejlepším. Není-li konečné, je to jen odklad a prohra. Vzorů historie nabízí dost. Že ty vzory nedopadly nejlíp? To by nemělo odrazovat. Chce to reformy a reformy reforem. Jinak to prostě nejde. Proč? Protože ti, co teď vládnou, by pak nevládli. Nebo zas už nevládli. Musí se dělat kroky správným směrem.
   Reformovat ceny. Aby někdo místo zdraženého chleba nejedl třeba laciné maso, je třeba zvýšit ceny všeho. Symbolické ozvuky zdražení chleba se pak v obecném zvýšení ztratí. Kdo na něj nemá, tak se musí postarat o to, aby na něj měl.
   Bohatí však nemohou (a nesmějí) být všichni, to by pak bohatství ztratilo smysl. Bohatý je bohatý, jen když je někdo chudý. A čím je chudý chudší, tím je bohatý bohatší. A svět mu o tom musí přinášet důkazy. Třeba bezdomovce.
   Jeden pan radní nebo starosta někde v Praze by byl rád, kdyby se bezdomovci z centra vyhnali na periferie. Nebo za periferie. Do lesů.
   Omyl ! Nic víc oko boháče nepotěší než pohled na chudáka. Chudáci jsou dokladem, že stát prosperuje a nastoluje blahobyt.
   Nebo: myslím, že v Přerově, městě významného reformátora p. Čunka, zakázali (nebo chtějí zakázat) pití alkoholu na veřejnosti. Všem, ne jenom bezdomovcům. Ale kdyby se třeba p. Čunek z radosti nad vítězstvím svého práva nad obecným bezprávím v Přerově za rohem napil, pokutu by nedostal, asi proto, že není bezdomovec. O nich sice zákaz nemluví ( týkal by se totiž zcela určité skupiny obyvatel a byl by v rozporu se zákonem ), o ně ale jde. Tak se musí na věc, tak se reformuje společnost!
   Nebo prostitutky! Ty teď nesmí být na očích, hlavně dětem, když jdou ze školy a do školy. Jenže jediný pohled na prostitutku je pro školáka větším poučením než hodina strávená u internetu. Naopak, tu a tam by některá mohla do školy zajít a doplnit školákům znalosti v oblasti trhu. Zajímavější a poučnější zboží by se totiž těžko na trhu hledalo.
   Jiná věc jsou důchodci. (Raději jim neříkat penzisté, protože jejich důchod není žádná penze, nejsou na penzi, ale v důchodu). A jsou opravdu nebezpeční. Pro všechny. Pro mladé, pro ekonomiku i pro sebe. Jedí. A bydlí. A chtějí bydlet a chtějí jíst. Současně, ale většinou každý někde jinde.
   Proto by významným reformním krokem bylo zřídit pro ně jakési tábory. Koncentrovali by se v nich, ale nemusilo by se jim říkat koncentráky. Třeba Topolánkovy domovy. Nebo Nečasovy. Nebo Čunkovy, ten už v tom má praxi.
   Na elektriku nemají už teď, vodou šetří, jídlo jim škodí, tak by se tam nesvítilo a s vodou a jídlem šetřilo. V zimě by se zhasínalo v sedm, v létě by se vůbec nerozsvěcovalo. Na stěně portrét p. Topolánka v každém pokoji: když srovná odboráře a podnikatele, tak aby nesrovnal důchodce i ze stěny! Reforma by vykročila správným směrem. Ke konečnému řešení.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]