HUDBA JAKO POSLEDNÍ ZÁCHRANA

   Třebaže spisovatel Natan Šacham (1925) se svými dvaceti svazky představuje živoucí kroniku státu Izrael, poslední kniha ROSENDORFOVO KVARTETO (Paseka, 2001) je ve znamení komorního příběhu, který prožívá pět exulantů v Brity spravované Palestině na sklonku 30. a počátku 40. let minulého století. Přísně vymezený časový horizont čtyř hudebníků je porušen pouze spisovatelem Egonem Loewenthalem, strůjcem a místy osnovatelem příběhu dovedeného jako pandán do roku 1955.
   Doba plná nejistot a úzkosti, pocit ohrožení, kvůli němuž židovští hudebníci opouštějí Německo s nadějí na opětovný návrat, vykořeněnost exulantů, byť se mohou seberealizovat v palestinském orchestru, který řídí legendární Toscanini, to vše je podáno s věrohodnou plasticitou a dokonalostí.
   Založení kvarteta je v mnoha ohledech záchranným pásem: jeho činnost sledujeme prostřednictvím pěti monologů, v odlišnosti životních zkušeností a povahového ústrojenství. Tři muži a jedna žena - defilé dokonalosti proti nicotě a zmaru (První housle - Kurt Rosendorf (37), Druhé housle - Konrad Friedman (27), Viola - Eva Staubenfeldová (27), Violoncello - Bernard Litowski (40). Čtyři postavy usilující o soulad navzdory napětí, které vyplývá z věkové různosti, neshod s provedením jednotlivých skladeb a samozřejmě světového názoru. Zatímco Rosendorf představuje stmelující prvek se smyslem pro rovnováhu v naději, že se vše v dobré obrátí a on se bude moci vrátit do Německa, kde nechal manželku s dcerou, které nechtěl ohrozit svým židovstvím, Friedman je zaníceným sionistou. Jako jediný si nepřipouští možnosti totalitarismu, v který se může zvrtnout, rezignuje na své němectví a zůstává v Palestině, kde umírá v boji. Zůstává nakonec i Rosendorf, neboť se nemá kam vrátit, zatímco kosmopolita Litowski končí v Americe.
   Ne náhodou obohatil autor kvarteto o ženský prvek: Eva Staubenfeldová představuje tajemné jsoucno, jež by spisovatel Egon Loewenthal nejraději viděl na postu violoncellisty: Bude to žena sedící se široce roztaženýma nohama a svůj zdroj naděje a zármutku si bude chránit zvučným nástrojem. Krásná Staubenfeldová je obětí své třídy: trpkou životní zkušenost neplodné ženy kompenzuje uzurpátorskými postoji k mužům. Kdo se ocitne v jejím objetí, nemůže být šťasten v náruči jiné ženy. Pozná to Rosendorf, Egon Loewenthal...
   A třebaže románový příběh končí smířlivě jako vzpomínka na dobu, kdy... Rosendorfovo kvarteto vášnivě hrálo Beethovenovu Velkou fugu jako výzvu Bohu a lidem..., problémy zůstávají. Fenomén nenávisti zmítá touto částí země a násilí eskaluje s opakovanou zuřivostí.
   Rosendorfovo kvarteto je krásná a moudrá kniha. Šachamův jazyk je na jedné straně poezií, na druhé straně překvapují jeho věty strohostí aforismů, což ještě umocňuje dokonalý překlad Jindřicha Vacka. Stačí otevřít a číst.

Autor: František Skorunka


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)