Povrchní čtenář se nad nadpisem ani nezamyslí. Čtenář hloubavý se ušklíbne, sotva přečte slovo pravda. Kdo nám tady chce vyprávět něco o pravdě. Známe to -láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Heslo je to samozřejmě pěkné a trefné. S tímto heslem můžeme v pravou chvíli získat tisíce, co říkám - desetitisíce, ba co dím stovky tisíc, ba i miliony lidí, kteří za námi půjdou.
   Ano, pravda se totiž vždycky ukáže. Ovšem ne nadlouho. Opravdu se jen ukáže a rychle zmizí. A je to dobře, že zmizí, protože v té velkohubé pravdě, kterou se všichni zaklínají, se začnou objevovat trhlinky, potom trhliny, až je z toho pořádný trhák.
   Ti z vás, kteří už žijete na světě dlouho, tak dlouho, až si někdy připadáte, že jste mamut, kterému zapomněli říct, že má vymřít, víte, že žádné události, které se staly před mnoha lety, nelze poměřovat dnešními hledisky. Žebříček hodnot se během života mění a ten, kdo tvrdošíjně trvá na svém a tvrdí, že by on nikdy a za žádných okolností neudělal to či ono, protože je to podlé a neslučitelné s lidstvím a morálkou, ten ta slova může říci proto, že nikdy nebyl postaven před rozhodnutí: Neřekneš-li pravdu, zemřeš. Ten, kdo v takové situaci vyřkne pravdu a zemře, je hrdina. A větší hrdina bude ten, který mlčí, neřekne nic a zachrání tím mlčením několik životů. Jiný bude lhát a také zachrání od popravy či zabití mnoho lidí. Kde je pravda?
   Po druhé světové válce se hospodářství Československé republiky těžce stavělo na nohy. Obchody byly vydrancovány, sila byla prázdná, lidé měli nejen hlad, ale neměli ani co na sebe. Přešívaly se staré uniformy, obracely se staré kabáty na ruby, kde byla látka méně ošuntělá než na líci. Boty se opravovaly příštípky a podrážely se gumovými podešvemi, protože kůže nebyla. No, nebyla. Ona byla, ale... Látky také nebyly. No,nebyly. Měli je prozíraví velkoobchodníci, možná i menší obchodníci a krejčí a ti čekali, až se ceny dostanou tak nahoru, až bude stát za to, aby své předválečné zásoby začali prodávat. Lidé, kteří zatajovali takovéhle zásoby, byli tehdy odsouzeni a zavřeni. Po právu, protože to bylo vůči lidem, kteří trpěli nedostatkem, nemravné. Po roce 1990 byli rehabilitováni, protože byli přece zavřeni z politických důvodů. Tfuj, páni komunisté!
   Dnes se opět sype sníh a kalendář se jen zvolna posunuje k jaru. V roce 1939 se patnáctého března také sypal sníh na pochodující hitlerovská vojska, která předváděla v Praze svoji sílu. V zájmu zachování světového míru obětovaly západní mocnosti "malé, bezvýznamné Československo" Hitlerovi. Tenkrát se na nás vykašlali a vykašlali se na své bratry v roce 1948, kteří k nim vzpínali své ruce, jakož i v roce 1968, a i po roce 1989 se také mnoho nevyznamenali.
   Ale copak kapitalisté mohou, nebo chtějí někomu pomáhat? Aby si udrželi své zisky a dále je zvyšovali, což je jejich jediným cílem, nemohou někomu něco dávat, ale naopak. A to také činí nejrůznějšími formami. Nejdříve my jim s radostí něco dáme a potom od nich "něco málo" můžeme dostat, ovšem kdybychom uměli čerpat. Jenže my čerpat neumíme a v tom to vězí. A když už se to někdo naučí a načerpá si, odsoudí nás jakýsi soud, abychom vrátili tomu či onomu pár desítek miliard, protože jsme neochránili jeho investice. Tak a máte to, vy blbí Češi! Neumíte chránit investice. Tak se to naučte. Ovšem není-li pozdě.
   Abych těm naším západním bratřím nekřivdil. Milosrdenství jim nechybí. Oblékli nás do svých obnošených šatů a vyvezli k nám statisíce ojetých automobilů. Oni na tom vydělali, protože nemusejí draze platit za jejich sešrotování. A aby toho nebylo málo, dovážíme do naší kdysi krásné vlasti i jejich odpadky. Nejdříve to na nás zkoušeli v malém - sem tam, při jízdě autem, pohodili u nás do škarpy jeden či dva pytle s odpadky. No a když jsme si zvykli, naložili odpadky na kamióny a šup s nimi do země, která jim tak leží na srdci. Československo - dříve srdce Evropy, nyní Česko - nočník Německa. No, dejme tomu, pouze odpadkový koš Německa. Ten nočník, ten teprve přijde, ale nebude to dlouho trvat.
   Ba, s pravdou to není jednoduché. Ono hodně záleží na úhlu pohledu. Odněkud se člověk podívá a vidí nějaký jev zcela jinak než člověk, který se na stejný jev dívá z jiného místa. Jsou lidé, kteří vidí jen to, co vidět chtějí a slyší, co slyšet chtějí. A potom jsou zde média a ta mají možnost sdělit čtenářům, posluchačům či divákům to, co uznají za vhodné. Ne že by lhala, ale pravdu třeba jen smlčí, nebo řeknou o pravdě pouze něco, nebo pravdu upraví. Stvoří virtuální realitu, nebo sdělí lež, která vypadá jako pravda.
   Tak a teď se tím vším, milý človíčku, prober. Vyber si z té plejády informací tu, která se pravdě alespoň přiblíží. To je samozřejmě úkol velmi nesnadný a někdy i nemožný. Chce to vzít rozum do hrsti, zamyslet se vlastní hlavou a říci si, komu lež prospívá a slouží. Ten, kdo mi vždycky lhal, mi asi najednou nebude říkat pravdu. A tak buďte obezřetní a nesedejte hned každému na lep a pamatujte na staré české přísloví: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)