Hudební skladatel a kytarista Ladislav Štaidl (narozen 1945 v Stříbrné Skalici) působil jako hudebník v pražských divadlech Semafor, Máj a Apollo, v letech 1967-1989 byl šéfem orchestru Karla Gotta, skládal hudbu k filmům a televizním hrám, často hostoval v zahraničí. Vlastním nákladem vydal nyní svéživotopisnou knihu VÍNO Z HROZNŮ (Praha 2003, 172 str., s bohatou fotografickou přílohou).
   V epilogu komentuje svůj vztah k přátelům a nepřátelům: »Ty, co mi leželi v žaludku, jsem během psaní pokorně strávil i vyloučil, a průchod mým zažívacím traktem nechť je jim očistou. Ti, kterým jsem snad ublížil víc, než si zasloužili, ať učiní to samé se mnou, prosím«.
   Z prvního manželství s JUDr. Annou, rozenou Pleskotovou, měl tři děti, dva syny a dceru, z druhého s manželkou Ivetou syna. Snad až nadbytečně působí přehlídka milenek na s. 123-125, převládají v ní herečky a zpěvačky.
   Stručnou předmluvu ke knize napsal spisovatel Arnošt Lustig - a hodnotí ji nadšeně: »Tato malá knížka je klenot. Pochází z pera autora melodií a textů, který spoluutvářel éru. Jsou to střípky osobních pamětí a zároveň paměť doby, sloka písně, podobná kapce rosy. Je psána elegantním slohem plným ironického nadhledu, za kterým se skrývá věrnost pravdě a smrtelné vážnosti« (s. 7).
   V prologu se Štaidl přiznává: ...nejraději vzpomínám na neopakovatelná léta šedesátá, která se povedla téměř všude na světě a ke kterým mám stejný vztah, jaký má otec k dítěti... (s. 9). V devadesátých letech se s uměním rozloučil a začal se věnovat podnikání, především na úseku reklamy. Neměl snadný rodinný život: jeho o dva roky starší bratr Jiří zahynul jako třicetiletý při autohavárii, první manželka propadla alkoholu, druhé manželství se brzy rozpadlo.
   Kniha je psána kultivovaně, zůstaly však některé zbytečné chyby: »dodal, ukazujíce (s. 42 - patří ukazuje); naší desku (109, správně naši) aj. Převládají však kladné stránky zajímavé, dobře promyšlené knihy.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]