Začátkem sedmdesátých let založil Jiří Karen pod záštitou Kulturního domu kladenského městského úřadu Literární klub pro zájemce z Kladna a okolí. Toto město bylo jednou z jeho učitelských štací a měl k němu blízký vztah. Byl jsem potěšen, že jsem byl Karenovým zástupcem. Jakýsi zárodek této činnosti vznikl nejdříve ve Slaném, kde jsme byli v kontaktu s místním Divadýlkem prostřednictvím Olgy Vomastkové. Záhy se k nám přidala kladenská knihovnice Jitka Vinšová, která psala svérázné pohádky pro děti i divadelní hry pro mládež. Pak už byly pravidelné schůzky v kladenském kulturním středisku. Pravidelně mezi nás chodili manželé Miloslav Dostál, novinář a učitel, i jeho paní Dana Dostálová, oba básníci emocionální naléhavosti. Z Kladna dominoval satirický František Stavinoha, pocházející z východní Moravy, který však zakotvil v havířském Kladně jako horník. Předčítal nám ukázky z právě napsaných textů a bylo radostí i poučením slyšet jeho perfektní texty. Z Kladna se schůzek zúčastnily tři učitelky, z nichž jedna, původem Slovenka, Anna Plecitá, suverénně vyhrávala recitační soutěže až do posledních celostátních kol. Ze Slaného se připojila profesorka Pivoňková. Kladenský závodní časopis v podniku Kablo připravovala Žofie Janíčková. A z Plodiny huti se k nám přicházel pochlubit svou básnickou tvorbou mladý dělník Václav Strejček.
   Nemohu jmenovat všechny, ale okruh zájemců o tento literární klub byl značně širší než jenom Kladensko. Z Vinařic se připojili učitelé manželé Chmelíkovi. Dojížděli zájemci až z Liberce a Nymburka (originální básnířka Eva Hrubá). Přibyli i někteří Pražáci (Oldřich Hostaša). Prostě klub získal dobrou pověst dík neúnavné organizační a metodicky koncepční činnosti Jiřího Karena.
   Scházeli jsme se i v kulturním domě v Lidicích, později se přesunuli natrvalo do Vinařic. Zde v kulturním domě se hrálo amatérské divadlo a představitelé tohoto souboru se ujali i příprav recitačních pořadů z tvorby našich členů. O těchto programech referovala Kladenská záře. Na naše setkání byli zváni známí spisovatelé. Např. Ladislav Stehlík, Eliška Horelová, Miroslav Slach, Josef Rumler, slovenský básník Štefan A. Brezány a další. Byly pořádány tématické autokarové zájezdy (např. do Zákolan). Na tento zájezd byl pozván i novinář a básník Josef Schnabel, který potom napsal rozsáhlou reportáž do Světa práce se zprávou nejen o té jedné akci, ale s pochvalnou informací o celém literárním klubu.
   Jiří měl náplň schůzek vždy pečlivě připravenou s přesnými tématickými okruhy. Při řízení našich setkání mohl uplatnit své kantorské a profesorské znalosti a zkušenosti. Tady byl ve svém živlu. Každému začínajícímu autoru rád poradil a pomohl. Ani pokračující čas nevyhladí vzpomínky na toto krásné a málo známé období ze života Jiřího Karena.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]