Kdo má rád moderní světovou literaturu a pojede v dohledné době na Slovensko, měl by se v knihkupectvích poptat po knize zakladatele francouzského "nového románu" Alaina Robbe-Grilleta, kterou pod názvem V ZRKADLE SPOMIENOK (doslovný překlad názvu by byl Zrcadlo, které se vrací) přeložil a ve svém vydavatelství PT i vydal Albert Marenčin, bez ohledu na víc než dospělý věk (loni oslavil osmdesátku) stále mladistvě nepokojný a podnětný duch slovenské literatury a kultury. Marenčin, v půlce šedesátých let dramaturg jedné z výrobních skupin na bratislavské Kolibě, Robbe-Grilleta poznal zblízka, jak u nás asi nikdo jiný, inspiroval ho k tomu, aby natočil na Slovensku hned dva filmy, a tak se sotva lze podivit, že knihu nejen nadmíru dobře přeložil, ale i napsal k ní to, čemu se říká zasvěcený hutný doslov. Česky zatím ty memoáry nevyšly a kdovíkdy vyjdou; Robbe-Grillet vzdor své až vypjatě konzervativní orientaci, která by dnešní zapřisáhlé pravičáky zcela ovládající český knižní trh měla uvádět do nadšení, je zde tržně a tedy edičně nezajímavý. Proto český čtenář udělá dobře, když si opatří slovenské vydání, jako si (nejsa z Prahy, kde slovenské knihy bývaly a snad i jsou k mání) jen na Slovensku mohl koupit už před Listopadem ledaco ze světové literatury.
   Jako je tomu v Robbe-Grilletových románech a ve francouzském "novém románu", i v této memoárové knize o dětství a mládí v Bretani, v Paříži a na nucených pracích ve válečném Německu, v knize, v níž se vzpomínky pojí s interpretací vlastního díla tak těsně, že čtenář si není vždy jist, co patří k dílu, co k životu, protože vše patří k obojímu, dominuje úsilí o přesnost vidění a popisu, ale pravdu má Marenčin, když zdůrazňuje i odlišnost vzpomínkové knihy, která je doznáním, obhajobou i provokací - to zvlášť tam, kde se Robbe-Grillet vyznává ze své úcty k otci, kde chválí jeho smysl pro čest i velkorysost, ale ani trochu neskrývá jeho trvalý obdiv k Pétainovi, ba i jeho antisemitismus, který nebyl ani militantní, ani udavačský, ani šílený "jako u Célina", ale přece jen byl. Neméně provokativně vyznívá Robbe-Grilletův obdiv pro pořádek pod německou taktovkou v Německu i ve Francii, a doznání k tvrdé anglofobii v rodinné ideologii, vždy nakloněné spíš německému pořádku.
   Knihu jsem dočetl, když právě vrcholil francouzsko-německý odpor k chystanému angloamerickému válečnému "řešení" irácké otázky, a právě nad ní jsem si uvědomil, jak hluboké kořeny má dnešní postoj Francie.
   Leč zpět k literatuře, umění a kultuře. Nad mnohé bystré postřehy a poznámky (jako třeba o skandálu, jaký je potřebný dnes už nejen v Paříži...- "aj so zaťatými stúpencami a zúrivými odporcami, aj s nadávkami a urážkami, skrátka so všetkým, čo je v Paríži potrebné, abyste si v literárnych kruhoch urobili meno") a nad výmluvné a poutavé historky (jako o policejním zadržení a zbití Robbe-Grilleta v Bratislavě) tyto vzpomínky vynikají a imponují nejen až sebevražednou otevřeností, ale hlavně tím, že mimoděk prozrazují snad nejdůležitější moment geneze i poetiky nového románu, a to ve stavění pořádku nade vše. Kdo zažil, co všecko taky obnášel německý ordnung, může Robbe-Grilleta odložit. Lépe však udělá, když knihu pozorně přečte. Nezbude mu než připustit, že až přehnaný a někdy absurdní smysl pro pořádek, snadno se zvrhávající v teror, může mít a ve francouzském novém románě a v Robbe-Grilletových filmech měl i své velmi plodné tvůrčí vyústění.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]