JARMILA VRCHOTOVÁ-PÁTOVÁ

Poslání

Nezůstat mrtvým křídlem bez rozletu,
nezůstat prázdnou dlaní s málo mozoly,
stát se snad sluncem a rozdávat světu
a pálit jako paprsky pod nimiž sněhy povolí,
sít větrem dobro mezi tvrdé skály,
nechat je vyklíčit a vyrůst navzdor všem!
Navzdory slabochům kteří se krásnu smáli -
být větrem, vodou, měsícem
a zahradníkem růžového pole,
být darem touženým, který však nečeká se,
být nožem, chlebem se solí na nepokrytém stole,
k neznámu cesty otvírat a k nekonečné kráse...

Tyto verše z roku 1946 nejenže neztratily nic na síle a aktuálnosti, ale zdá se, jako by byly napsány právě pro tuto chvíli.
Jejich autorka, předsedkyně Výboru národní kultury, členka Unie českých spisovatelů, neúnavná bojovnice proti zplanění kultury, se 29. dubna dožívá 80 let.
Srdečně blahopřejeme!





JIŘÍ STANO

K Černé kronice kapitalismu

Všemohoucí Pane Bože,
Tvé oko, jež všechno vidí,
kdyžs už mimo svaté lože
stvořil první své dva lidi,

který sleduješ své dílo shůry,
zařiď, z manželských byť loží,
alespoň nelidské stvůry
by se dále nemnožily.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]