Přetěžké poslání si vytyčili, v časech téměř úplné absence umělecké kritiky a tvůrčího srovnávání a poměřování, organizátoři rozsáhlé výstavy v pražském Mánesu, nazvané Česká grafika - Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby. Představují odborné i laické kulturní veřejnosti celkem 139 nežijících a žijících autorů a 333 vystavených grafických děl.
   Třeba přiznat, že si vybrali díla ze zvoleného pohledu vynikající, úžasná, burcující, ale nevyhnuli se ani neobjektivnosti, předpojatosti a zaujatosti. Přitom to dokázali v době nepředstavitelného nedostatku finančních prostředků a v časech sponzorské závislosti.
   Za SČUG HOLLAR a Nadaci HOLLAR projekt výstavy vypracoval ak. mal. Vladimír Suchánek, koncepci výstavy a katalogu navrhl Dr. Jiří Machalický. Tvůrci výstavy jdou od generace čtyřicátých let po etapách až po současnost, s důrazem na tvorbu Zdeňka Sklenáře, Bohuslava Reynka, Františka Grosse, Kamila Lhotáka, Josefa Lieslera a Zdenka Seidla. Informel druhé poloviny padesátých let představuje tvorba Vladimíra Boudníka a dalších.
   Právě Vladimír Boudník, experimentující jako nikdo před ním, se stal pro výběr i orientaci výstavy zřejmě rozhodujícím směrníkem.
   Šedesátá a sedmdesátá léta jsou na výstavě reprezentována jmény jako Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Květa Pacovská a další. Na ně navazují představitelé současnosti - Jiří Anderle, Oldřich Kulhánek, Jiří Šalamoun, Vladimír Suchánek s údajnými představiteli nových proudů, směřujících do posledních let dvacátého století.
   Výstava je rozdělena tématicky: Cesty k experimentu, Cesty k řádu, Obrození figurace, Vesmír - příroda - krajina, Znaky a symboly, Mezi přírodou a technickou civilizací, Od exprese k harmonii, Návraty symbolismu, Nové možnosti experimentu.
   Toto rozškatulkování grafického umění umožnilo pořadatelům výstavy dokonale začlenit všechny, s nimiž sami sympatizují a zároveň vyřadit všechny, kteří podle slov organizátorů nemají této době již co podnětného říct. Jinak řečeno - dobovým slangem - "čím tuto dobu oslovit", nebo ještě zkomoleněji konstatovat, že tato výstava je "o něčem jiném!", než soudí stoupenci opačných názorů a stanovisek.
   Kam se před očima náhle a zcela vytratili Karel Svolinský, Cyril Bouda, Václav Sivko, Ota Janeček, Ludmila Jiřincová, Jan Bauch, Max Švabinský, Josef Herčík, Jiří A. Švengsbír, Vladimír Silovský, Jan Rambousek, Karel Oberthor, Miroslav Houra, Jaroslav Chudomel, Oldřich Jelínek nebo František Tichý, nemůže objasnit ani argumentace o daných výstavních prostorách a počtech vystavených listů. Ani nesoulad s představami tvůrců, že se od šedesátých let šlo jinými cestami. Nehledě na skutečnost, že stejný metr nebyl pro každého stejný ani na této výstavě.
   Chce se zvolat s F. X. Šaldou: "Dnes celý život je jen kombinace kombinací, výsledek výsledků, účin účinů, odraz odrazů, reflexe reflexí - peníz prošlý tisícerou rukou,směněný a roztroušený." Anebo se spolu s Franzem Kafkou řídit osvědčenou zásadou, že X vždy zdraví Y, neboť není zcela jasné, zda jednou v časech, které přijdou po těch, jichž jsme strůjci, si mezi sebou nevymění svá postavení.
   V dobách, kdy stejně jako včera opět chybí opravdová umělecká kritika, si snad zasloužíme i v české grafické tvorbě a při její prezentaci více odvážného cynismu. Zcela podle Fjodora Michajloviče Dostojevského.
   Prospěl by totiž oběma stranám a nejenom jim, pomohl by i celku, k němuž náležíme všichni, kdo máme umění a umělce rádi.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]