Před lety, v pokusu o definici profilu politika, prohlásil zcela volně a spatra - v době čtení projevů z papíru - Nikita Sergejevič Chruščov: "Politik je takový člověk, který slíbí, že postaví most i tam, kde neteče řeka nebo není údolí."
   Na rozdíl od stavitelů chrámů, politici slíbené mosty postavit ve skutečnosti ani nemusí. Vždyť - jak tisíciletí politiky prokazují - provází jednotlivé politiky často nemravnost, prolhanost, netolerance, nedůvěryhodnost, korupce, pokrytectví, touha po moci a po penězích, kariérismus.
   Politiků, jakým byl Tomáš Garrigue Masaryk s předsevzetím "Nebát se a nekrást!", je málo. Patřili k nim i sociální demokraté Ladislav Zápotocký-Budečský a Josef Hybeš. Ten měl jenom postel, skříň, věšák s jedním oblekem a otevřenou hlavu.
   Nedávno jsem zvěděl, že Alexander Solženicyn napsal, že Michail Šolochov prý ukradl jinému spisovateli Rozrušenou zemi a dostal za ni Nobelovu cenu.
   Někdo údajně ukradl Ludvíku Součkovi rukopis poslední knihy předpokládané trilogie, protože se prý zapletl s režimem. V roce 2005 kolují samizdaty, v nichž se píše, jak se dosud žijící zloděj jmenoval.
   Mahátma Gándhí byl autorizovaným autorem výroku: "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí." Přesto je v českých učebnicích pro žáky základních škol lživě uvedeno pod tímto citátem jméno jiného autora, Václava Havla. Ten za něj však Nobelovu cenu nedostal a věřím, že nikdy nedostane.
   Jak to bude se stavěním mostů u nás, je ještě velká otázka. Na nedávném sjezdu ČSSD sliboval Stanislav Gross, že strana postaví mosty. Ve svém závěrečném sjezdovém projevu prohlásil, že vláda dokončila plán, který nemá v porevoluční (po majetkově převratové a lustrační - pozn. Z. H.) činnosti České republiky obdobu. Podle Grosse půjde o stavění "jakýchsi" mostů, které povedou republiku dál a ukáží nové obzory: "Mosty pro konkrétní sociální skupiny, ať už jde o lidi ve starším věku, kteří mají strach, zda se uplatní na trhu práce, protože už o ně není velký zájem. Mosty pro lidi, kteří chtějí založit rodinu, ale nemají příležitost získat byt, a tak otálejí a ztrácejí před sebou víru v budoucnost, mosty pro lidi, kteří jsou odhodlaní postarat se sami o sebe, ale mají pocit, že živnostníkům příliš pšenka nepokvete a že se budou dostávat do stále více a více neřešitelných problémů".
   Slíbené mosty však nikdo ve skutečnosti nemusí postavit. Vždyť je lze v politice přece postavit i tam, kde neteče řeka a není žádné údolí, anebo je vůbec nepostavit. Vždyť jde jenom a jenom o politiku - Standů, Slávků, Jardů, jako šlo ještě včera o politiku Milošů, Vladimírů, Zdeňků a kdovíjak se všichni dohromady jmenují a ještě budou jmenovat, třeba v čele s Hurvínkem nebo Máničkou.
   V předním šiku těch nynějších se po brněnském sjezdu ČSSD ocitlo podle analyticky bystrého novináře Martina Hekrdly staronové, ještě více omlazené seskupení kluků, jimž by zcela určitě věnoval svou novou píseň slavný Karel Hašler. Takovou, jakou kdysi složil pro "karlínské kluky". Jde o vedení "....nové, názorově jednobarevné a monolitní uskupení vítězů, v jehož čele stojí zkušený aranžér partajních davů, kuloárového politikaření a kaučukových slov" - mladý odvážný Standa.
   Jaké asi postaví nadějné mosty tento perspektivní politik s francouzským poradcem na image, kterému nyní stojí po boku doprava vykročený Slávek?
   To se teprve ukáže! A když se neukáže a zmizí v nekonečnu, mosty se stejně stavět budou. Ale chodit ani jezdit po nich nikdy nebudeme.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]