Jaroslav Hašek se narodil 30. 4. 1883 - před 125 lety
Zdena Ančík a Radko Pytlík zachovali pro českou i světovou literaturu mimořádně cenný dokument. Majitel žižkovského hostince U kamenáče Karel Šnor po svém líčí okolnosti vzniku nejvýznamnější české knihy:
"Jelikož mé povolání bylo hostinské převzal jsem malý hostinec na Žižkově proti Baťovi byl to výčep o 3 stolách. Ve sklepě jsem měl 3 sudy piva po 50 litrech a ve výčepu 1 láhev rumu 1 kg buřtů a láhev okurek a syrečky. Proti mé hospodě na druhém chodníku na rohu v druhým poschodí bydlel Franta Sauer se svojí sestrou a u nich v jednom pokoji byl nakvartýrován náš hrdina Jarda Hašek s paní chotí Šůrinkou, takže moje hlavní hosté byli velmi blízko. Otevřel jsem roletu vystavil zboží, aby každý věděl, že tady je správná hospůdka. Buřty čerstvé, syrečky voňavé, dobře proleželé okurky kyselé v laku a krásně vypulyrovaná láhev rumu s vinětkou s hrdým nápisem Jamajský původní rum (odnaproti z kořalny pana Paroubka). Bylo to vidět až z druhýho chodníku neb sem měl velké okno s pěkným prostorem na zboží. Čekám na hosti a skutečně jako zázrak vejdou moji nejlepší hosté na které nezapomenu nikdy co budu živ. Hašek s jeho chotí Šůrinkou a Frantík Saurů. Na můj uctivý pozdrav odpověděl Hašek - Milý Karle, já, moje choť a tady Franta sme se usnesli, že tě budeme co nejvíce navštěvovat viď Franto co bysme chodili daleko, když to máme blízko, (v tom vzhlédne vystavenou láhev rumu) a vůbec nalej nám všem čtyrem (to myslel čtvrtého mě, von byl kavalír a myslel na svoje bližní) a zapijeme to. Načal jsem první rum, nalil 4 štamprlata á 1 K za kus. Po napití řekl Frantík, zboží máš vzorné, rum je výtečný tak ještě jednou na mě. Zase 4 rumy zmizely a teď na moji choť, ale ona už nechce, tak jen 3 rumy no a pak sem nalil na hospodu zase 3 rumy. A teď se posadili konečně a poručil pivo a dva buřty s cibulí a octem každýmu. Honem sem utíkal k domovníkovi pro cibul a ocet a pak si dali syrečky a zase pivo. Paní choť se taktně odebrala do svého domova rozloučivši se s Jarouškem hezkou hubičkou a napomenutím, aby přišel včas domů k večeři ačkoli bylo půl jedenácté dopoledne (už ho znala). Když odešla Hašek promluvil - Karle jak vidíš sme tvoji první hosté, nás si musíš vážit, zde máš hotově 12 korun za ty první 4 rumy á 1 Kč 12 Kč. A to ostatní napiš neb nedaleká je doba kdy vyjde první sešit Dobrý voják Švejk a ty budeš první který obdrží 200 sešitů prvního sešitu Dobrý voják Švejk - budeš je prodávat po 2 korunách za kus takže budeš míti až je prodáš 400 Kč a ty sou tvoje a dej nám dva rumy dnes budu psáti až do rána a jdeme do Prahy. Podíval jsem se na okno kde se ztenčily zásoby mé a počítal jsem 6 buřtů s cibulí a octem 6 syrečků 3 velké okurky 12 housek 9 sklenic piva a půl láhve rumu pryč a celkem 12 Kč utržíno a ostatní napsáno do knížky. Bylo mně lila ale když jsem si vzpomněl že dostanu 200 sešitů Dobrý voják Švejk zdarma a co utržím bude moje tak sem pookřál. Hoste se trousili, přišel metař na pivo a syrečky pak ňáký host z kořalny naproti, sem tam ňáký živnostník, domovník z vedlejšího domu a ňáká slečna která šla z nočního kšeftu. Večer se odbyl slušně a přece sem stržil hezkých pár korun takže ráno mohl domovník jeti pro dva soudky piva do smíchovského pivovaru s trakařem (nebo tou dobou bylo kumšt dostat pivo z pivovaru s jejíma koněma). A tak to chodilo denně. Dluh stále stoupal, obchody slábly a zdálo se mi že Hašek s Frantou sou zasmušilý, i zeptal jsem se jednou Frantíku, jak se věci mají. Milý příteli povídá Franta, situace je taková: včera jsem byl v amtě a zastavil jsem Haškův zimník víš je teplo a Hašek se bál aby se do něj nedali moli, krejčímu dal vlastně má dáti 15 korun, aby ten zimník byl způsobilý k odnešení do frcu a tam mně naň půjčili 30 korun. Ty sme propili a teď von študuje koho by pumpnul. První díl Švejka má již skoro hotový je to ohromný a aby to dokončil, víš von bez rumu a cigaret ani slovo nenapíše, ale bát se nemusíš, to až vyjde bude to ohromnej poprask mezi vojenskýma pánama a těch větších panáků neb on do toho nemilosrdně řeže a mnozí sou ještě tady a chtěli by to u nás v republice zase dělati ale dlouho to nebude trvat a naše trpělivost překypí a teď pojď do výčepu už sem toho nakecal dost a je možný, že na druhý týden zadáme naše dílo (říkal naše) do tiskárny a pak se budeme mít všichni dobře a Haškovi neodporuj a nalej mu co si přeje. Přicházeli hosté moji, byli to vesměs Haškovi známí Slavětínský (Kuděj), Suk, bratři Maršákové, Novák malíř, Longen-Křídlo malíř atd. a všichni poslouchali vyprávění Haška, který jim vyprávěl že už má skoro hotovej první díl Dobrý voják Švejk, ale že potřebuje větší peníze aby to mohl dát vytisknout ale kdo to ty peníze má. Já vím hoši kdyby jste ty peníze měli, že by ste bez rozmyslu je vrazili do tohoto podniku ale já vím že jsme všichni rádi že se držíme. Hoši něco mě napadá a možná že zítra to bude v rukávu a Kadle nalej mi rum a těch 100 sešitů dostaneš jakože se jmenuji Jarda Hašek. Ale Jaroušku vždyť si slíbil dát Karlovi 200 sešitů povídá Franta. Máš pravdu tak 200 mu dáme vždyť na něm také neroste tráva a dej mi rum. Najednou Hašek vyskočí a chytne klobouk a pádí ven aby se za minutu vrátil a povídá nemá to smyslu abych k němu šel neb paní jeho bude doma a ta tomu nerozumí a Franto pojď na záchod něco ti povím a později přátelé to budete vědět všichni a teď Karle všem po rumu neb tvůj den se blíží. A pak odešli pryč a hosté pomalu též. Spočítal jsem tržbu a věděl jsem určitě že mám činži zaplacenou do konce září a že se na druhou činži nezmůžu a pak budu žít z dluhů.
Druhý den přišel Franta vítězoslavně až v 11 hodin a povídá odpoledne jdeme udělat smlouvu a zítra dáme tisknout první díl Dobrý voják Švejk a vyndal hotově 1 korunu a dal si rum za hotové. To bylo opravdu pro mě znamení že se něco blíží. Ten den vůbec nepřišli až druhý den přišla jeho choť Šurinka uplakaná a srdcelomným hlasem mě povídá že Jaroušek ani Franta nejsou od včerejška doma že má pro Jarouška připravený opečený škubánky (on je drahoušek má k smrti rád ačkoliv mně vždycky tvrdil že už je jich přejeden). Upokojil jsem ji řka že snad Pan Spisovatel někde v ústraní píše o Švejkovi ale ona že tomu nevěří vždyť on skoro nic nepíše a když přijde v noci domů tak je mu obyčejně špatně a vůbec že má Jaroušek jednu nemoc jak říká a že sou všechny smrtelné a ona ho má tolik ráda. Dal jsem jí na cestu jednu sladkou a dva buřty s hořčicí jen aby už šla, neb srdcelomně plakala. Až večer v 10 hodin přijede v kočáře Hašek a Sauer pomocí hostů sem je dopravil do výčepu a pumpovali sme do nich hořkou černou kávu a sodovku. Kupodivu pan drožkář ani nechtěl peníze měl už zaplacíno později jsme se dozvěděli že pan Čermák zaplatil všechno a vůbec že to táhl s nima a na moji otázku zdali obdrželi také něco hotově od něj jsem nemohl z něj nic pozitivního vytáhnout a z toho sem usoudil že ho Hašek s Frantou dobře zpracovali. Uplynul zase ňáký čas a jednou z rána as v 9 hodin přilít Frantík s balíkem praštil s tím na stůl a povídá, Karle konečně i pro Tebe svítá zde máš prozatím 150 sešitů prvního čísla Dobrý voják Švejk neb pořád eště to neklape víš jako ohledně peněz pro to tisknutí ale my tobě budem držet slovo a abych nezapomněl máš poslat Jardovi 3 držkové polévky, 6 housek, 3 sodovky, 20 cigaret a 1/2 litru rumu a večer to Jaroušek vyrovná, co sem měl dělat. Dal jsem mu to všechno neb bankrot byl neodvratný tak jako tak a s napomenutím že se Švejkem buď narovnám neb padnu a že potřebuji peníze na pivo neb to musím zítra zavřít. Franta slíbil, viděl situaci poslední načatý sud ve sklepě 2 suchý buřty as 10 smradlavých syrečků a 1/2 rumu tedy katastrofa úplná. Sešity sem převzal a hned přečetl a velice se mi to zamlouvalo, 20 kusů sem rozložil na okno aby kolemjdoucí viděli že už Dobrý voják Švejk konečně vyšel a měl jsem připraven na tvrdým papíře nápis Viděti Neapol a zemříti, číst Dobrý voják Švejk znamená žíti a různé povídačky takže každý kdo šel okolo si toho všiml. A skutečně ten den sem jich odbyl as 20 od mých hostů a kolemjdoucích měl sem 40 K za ně hotový peníze a trochu sem pookřál též mě navštívil Franta večer znovu nesa mě 100 K hotově řka to je těch 50 sešitů co sme ti nedodali a že Jaroušek píše doma pokračování ale později sem se dozvěděl od dobré sestry Frantíkovy že měl Hašek podakru a že vůbec se ožral až dnes z toho se vykřísal a že mu vaří česnečku a že už je zase dutý a že dnes zas pude na lov. Taky odpoledne přišli oba smutný a čerstvý a dali si po jednom pivě a po jednom rumu a hned se ptali zdali prodavači Švejka zde nenechali peníze za sešity, nebo oni jak mi Franta vysvětlil dali svým známým které viděli po Žižkově když to táhli po hospodách po 50 sešitech a 1 sešit každému zdarma s podmínkou že je budou prodávati po 2 Kč svým známým a odvedou po 1 Kč 50 h zde v mé hospodě jak zbylé sešity, tak peníze za ty které prodali a zde je seznam jmen kteří to sou. Ano povídám zde mám peníze od ňákého Kačaby 35 sešitů zpátky a za 15 sešitů hotově 22 Kč 50 h a dal jsem jim peníze, ale hned sem si strhl za 2 piva a 2 rumy. Hašek povídá, to sou ale pitomci ale Franta na to koukni se Jardo my sme jim dali do prodeje ty sešity s podmínkou že do 10 dnů to vyprodaj tak se nenechá nic dělat je jich dle seznamu 20 a to jest 1 000 sešitů tak čekejme a ty Karle ty sešity vrácený skovej. V tom vejde náš známý Bedřich Maršák a nese sešity v ruce a když vidí známou dvojici tak povídá, hoši zde máte 18 sešitů zpět a za 32 sešitů peníze. Hurrá zařve Jarda dej nám všem po rumu ono to půjde dyk já mám celý jmění v sešitech a dej nám na cestu ještě jednou rum a Bedro pojď s námi pudem za penězma. Sebrali se a odešli. Teď sem určitě věděl že je zle, že těžko dostanu své peníze za moje propité zboží bylo to u mě jako u snědeného krámu ze 150 sešitů Dobrý voják Švejk jsem jich měl stále přes 110 kusů, začal jsem do toho balit buřty a syrečky. Od prodavačů jsem měl as 700 sešitů které si Hašek bral po 30 sešitech a v Praze je vyměnil za hotové a hotové propil snadno. A jednoho dne si odnesli všechny sešity ode mně že prý to půjde do větších měst v republice a začalo se to hýbat. V říjnu vyšel druhý a třetí sešit Dobrý voják Švejk. Lidé kteří nečetli první sešit si jej zaopatřili a žádali oň.
Oznámil jsem jim to a oni mě ujistili že bude první sešit ještě jednou vydán a vůbec Jarda Hašek i Franta byly slušně oblečený a dařilo se jim lépe na mě též nezapomněli a dali mně ňáké hotové ale můj kvartál činžovní se blížil tak sem to slavnostně zavřel to jest vše co se vypilo a moji hosté se naposled s Haškem i Frantou u mne napili. Dobrý voják Švejk si razil vítěznou cestu světem."
"Sprostá nádoba víc pobaví"
Názor na prodavačky lásky vyjevil Švejk v rozhovoru s polním kurátem, když mu hrozila exekuce za dezerci do ruských linií:
"Když jsem bydlel v Opatovickej ulici, tak jsem tam měl jednoho kamaráda, Faustýna, vrátnýho z hotelu. Znal kdejakou holku z ulice a mohli by přijít, pane feldkurát, kterejkoliv čas noční do hotelu a říct mu jen: "Pane Faustýne, potřebuju nějakou slečnu," von vám hned svědomitě se optal, jestli blondýnku, brunetu, menší, vyšší, tenkou, tlustou, Němkyni, Češku nebo židovku, svobodnou, rozvedenou nebo vdanou paničku, inteligentní nebo bez inteligence.
Řekněme tedy, pane feldkurát, že by řekli: "Potřebuju blondýnu, nohatou, vdovu, bez inteligence," a za deset minut byste ji měl v posteli i s křestním listem.
Ani by neřekli, pane feldkurát, jakej měl ten Faustýn smysl pro mravnost a poctivost. Vod těch ženskejch, který dohazoval a dodával do pokojů, nevzal vám ani krejcar diškerece, a když se někdy některá z těch ženštin zapomněla a chtěla mu něco podstrčit, měli vidět, jak se rozčilil a začal na ni křičet: "Ty svině jedna, když prodáváš svoje tělo a pášeš smrtelnej hřích, nemysli si, že ten tvůj nějakej šesták mně pomůže. Já nejsem žádnej kuplíř, nestoudná běhno. Já to dělám jedině z outrpnosti k tobě, abys, když už ses tak spustila, nemusela svou hanbu veřejně vykládat kolemjdoucím, aby tě někde v noci chytla patrola a tys musela potom tři dni mejt na direkci. Takhle jseš aspoň v teple a nikdo nevidí, kam jsi až klesla." Von si to vynahražoval na hostech, když nechtěl brát peníze jako pasák. Měl svou sazbu: modrý voči stály šesták, černý patnáct krejcarů a von to všechno vypočet přímo dopodrobna jako oučet na kousek papíru, kerej podal hostovi. Byly to velmi přístupné ceny za zprostředkování. Na ženskou bez inteligence byla přirážka šesták, poněvadž von vycházel z tý zásady, že taková sprostá nádoba víc pobaví než taková vzdělaná dáma..."
A skutečnost?
Václav Menger vypravuje v knize Jaroslav Hašek doma (r. 1935):
"Haškovi kumpáni, kteří poznali, že umí nejen pít, ale i se bít, dívali se na něho podezřele jen pro jednu věc a tou byly ženy. Bylo jim s podivem, že tento noční tulák nikdy a za žádných okolností sám nevyhledával ženské společnosti s byli by se rádi přesvědčili o tom, jak to se ženskými "umí". Mnohokráte se namáhali vnutit mu ženskou společnost, ale nadarmo. Uměl se vždycky nějak vykroutit.
Malou skupinu výtvarníků, kteří zpravidla tvořili jádro Haškovy společnosti, V. H. Brunner, F. Kysela, Nechleba, Beneš (Machain) přímo dráždilo toto Haškovo odříkání se a proto si usmyslili, že ho přivedou do takové situace, z které nebude pro něho východiska.
Jednoho večera, když všichni, Haška nevyjímaje, byli jak náleží rozjařeni, pronesl někdo návrh, aby zbytek noci strávili v atelieru jednoho z přítomných. Všichni souhlasili. Hašek ovšem neměl ani ponětí, že se mu strojí nějaké úklady.
Když přišli do atelieru, ocitl se v něm náhle překvapený Hašek sám s dívkou, která byla ochotna státi se objektem, na kterém by Haškovi druhové vyzkoušeli jeho erotické možnosti. V mžiku stála dívka před ním v oděvu pramáti Evy, tančíc a kroutíc se a ochotna ke všemu.
Hašek seděl, zabořen do hlubokého křesla, s nejmilejším špačkem viržinky v koutku úst a přivřenýma očima pozoroval, co se bude dít. Když se dívka v plné kráse svého mladého těla zastavila přímo před ním, aby začala milostnou hru, zarazil ji pohybem a řekl: "Máš hezké tělo, víš, že by z tebe byl skvělý model" Otoč se!" A znalecky, po způsobu výtvarníků, měřil na distanc proporce jejího těla. "Učiněná Venuše! Udělej nějakou pěknou pózu." Dívka byla přivedena v rozpaky. Polichocena, dělala všecko, co si Hašek přál. "Já jsem totiž sochař," pokračoval, "a ty se mi tak líbíš, že bych tě chtěl dělat. Ale počkej, něco ti schází. Už vím, podstavec! Prosím tě, mohla by sis stoupnout na židli? Tak! Tak! A teď se postav do nějaké ladné pozice." Dívka přesně vyhověla všem jeho pokynům.
"Báječné! Znamenité! To tělo, to je krása!" Ale pojednou se znovu odmlčel a po chvíli přemýšlení dodal: "Ale pořád to ještě není to. Ty pro své tělo - aby jak se patří vyniklo - potřebuješ vyšší podstavec. Prosím tě, vylez si na stůl. To bude lepší." A když dívka vyhověla jeho přání, obešel ji ze všech stran, mrknuv přitom po přilehlých dveřích, za nimiž u skleněných oken se kupili lační nedočkavci a pokračoval: "Ale to stále ještě není to pravé. Tvoje tělo potřebuje vysoký piedestal, víš, takový moderní. Buď z černého mramoru nebo z mahagonu, aby na něm vynikla překrásná běl tvého těla." Rozhlédl se a jeho pohled utkvěl na vysoké skříni: "Nesměla bys ovšem stát na plnou figuru, musela bys buď ležet, nebo klečet, nu, prostě v takové pozici, aby tvé tělo tvořilo jakousi skupinu hmoty a barvy. Vylezla bys na tu skříň?"
Dívka beze slova přistrčila ke skříni stůl, postavila naň židli a v okamžiku byla na skříni, vyčkávajíc dalších Haškových pokynů. Poručil jí ulehnouti na skříň, opříti se o pravý loket a levou nohu nakrčiti. Když to všechno udělala, sejmul židli ze stolu a stůl odstrčil, takže se dívka nemohla lehce dostati dolů. Pak vzal klobouk a aniž se s kým rozloučil, odešel."
Můžeme se však Haškovi divit? Měl - oddělen od dotěrných zvědavců pouze skleněnou tabulkou - šanci jednat jinak?
Autor: Zdena Ančík, Radko Pytlík
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)