Jak je důležité osvěžovat si paměť aneb Legitimace
STANISLAV NEUMANN
Červená knížka
Na onom místě, kde mi srdce bije,
v kabátě v kapse nosím knížku rudou.
Síla mé strany v jejích stránkách žije.
A když mi vypráví o létech, která budou,
pálí. A žene vpřed. Až myslíš: požár v ní je.
Vypráví o dívce, již přes chodidla bili,
aby ji donutili aspoň sklonit hlavu.
Vypráví o těch, kteří slovem nezradili,
ani když potřetí je vedli na popravu.
Takoví lidé v mojí straně byli.
Vypráví o hlídkách s tvářemi napjatými
v palčivém mrazu noci únorové
i o chvíli, kdy soudruh u mašiny
v Libčicích, v Praze nebo v Gottwaldově
poprvé počítal svou práci na vteřiny.
Vypráví o chlapci, jenž plásty uhlí krájí.
Sbíječka v rukou silou se mu chvěje.
Norma je mrtvá věc. A člověk - překoná ji.
Stačí, když ví: mé uhlí lidi hřeje.
Takoví lidé v mojí straně zrají.
Červená knížka. Zlatá hvězda na ní.
A naše láska, naše hrdost v ní je.
Tisíce soudruhů ji na svých prsou chrání
a také já, tam, kde mi srdce bije,
v kabátě nosím členský průkaz strany.
1949
MILAN KUNDERA
Vánoční vyznání
Tak to mnou cloumá:
Doma!
Úpěnlivě to slovo zní!
Ach, veď mne za našima,
hvězdo vánoční!
Zase se podél trati
vrátím.
Odkud jsem vyšel.
Sletím jak bludný pták
z mrazivých výšek.
Mí rodní! Jak jsem vám byl stále
vzdálen!
Kam jsem se to jen ztrácel, kam?
Dnes já už vím, že je to zrada,
žít v sobě jen a sám.
Podél staré trati
se vrátím.
Zasvitnou hvězdy nad rodnou chalupou.
A na uvítanou mi psi celého kraje
svůj štěkot jako zvony rozhoupou.
Tak to mnou cloumá:
Doma!
Jen kruš mne, stesku, kruš...
Soudruzi moji, já bez vás,
já bez vás nikdy už!
1949
JAN ŠTERN
Prostřelená legitimace
Až půjdou jednou děti na výstavu
ty němé svědky bojů sledovat,
pionýr vážně skloní černou hlavu
nad knížkou, kterou probil automat.
A oči hluboké se na nás podívají:
"Soudruhu, pověz, což ho zabili?
Tu knížku rodiče na vlastním srdci mají,
to na srdce ti vrazi mířili?"
V odpověď možná zprvu zaváháte -
paprsek slunce do očí vám sjel.
"I po vás mířili ti lotři s automatem,
však hrdina tu kuli zadržel.
I na vás, děti... To je knížka strany...
To člověka je rudý, čistý štít.
A komunista vlastní hrudí chrání,
by krásně žily jste. A budete tak žít."
1951
MILAN KUNDERA
Láska a život
I.
Ta slova stále sálem chví se:
Vlastnímu otci odcizil se,
on straně své se odcizil...
Viděl ta slova, černá křídla,
jež prudce tlukou o zdivo,
cítil ta slova na své tváři
jak jinovatku mrazivou:
- odcizil, odci- odcizil,
cejch, který z čela nezmizí -
"Já přece nejsem, soudruzi,"
chtěl křičet, "nejsem nepřítel!"
... Legitimaci na stůl dal
a potom
mlčky
šel.
Odcizil, odci-, černí ptáci
do stěn bubnovali.
Šel a všechny oči
mu uhýbaly.
Chtěl něco říci - neměl komu.
Místo lidí - stěna.
Jenom v tmavé dálce zář,
mezi zdmi se bělá tvář,
kdesi v dálce -
Zdena.
II.
"Ne, láska nových lidí není
studánkou slz a lítostí.
Ne, nediv se mé přísnosti!"
Stál ve svém pokoji,
tiskl se na stěnu
a jejich láska, bezpečná a známá,
ta láska ztrácela se mu
jak pára pod rukama.
"Vždyť je-li náš život silnicí,
po které jdeme s praporem,
ty sběhl jsi z té silnice
a já teď sama jsem.
Odejdu od tebe... A snad
pomohu ti tím rozpoznat
velikost tvého zbloudění.
Až změníš se zas v bolševika,
pak... milý!...
vrať se mi!"
1953
KAREL SÝS
Rudý déšť
Prší prší členské legitimace
na vyprahlé trezory
hladina bílých stoupá
bahno se přelévá
budoucnost klíčí
zakládá se nová křivda
a nový hněv
Jen se leje
kam lidičky pojedeme
pojedeme do háje
když cesta volná je
1992
KAREL SÝS
Žebrácká árie
Stanu se malým
a ještě menším
až budu nejmenším českým básníkem
Na záda si přišpendlím
malý diplom zasloužilého umělce
podepsaný malinkatým ministrem kultury
a pod něj miniaturní legitimaci strany
Budu se plížit po paneláku
a uždibovat z chleba pro králíky
Možná něco donesu i ženě
A mé děti budou tak mrňavé
že nebudou muset do školičky
A tak se i na nás dostane
alespoň drobeček
z obrovského
stolečku
demokracie
1992
----------------------------------------------------------------
FRANTIŠEK UHER
Politika
Politická praxe radí:
Osoč toho, kdo ti vadí!
Sláva vlasti
Sláva vlasti pominula,
mluví za nás samá nula!
Zatmívači
To je řečí, to je řečí,
že nám hrozí nebezpečí.
Od těch žvejků asi ano,
navečer lžou, ba i ráno.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)