Knihovny žárlí na televizi, nakladatelé na internet. Je předpovídán zánik knihy, soumrak literární kultury. Obří svazkové encyklopedie a tlusté naučné slovníky se vtěsnávají do tenkých počítačových disků. Něco podobného potkalo už dávný starověk, když lehký egyptský papyrus vytlačil těžké hliněné desky starých Sumerů. A pozdější vyřazení zaostalých rukopisných pergamenů Gutenbergovým knihtiskem již signalizuje příchod novověku. Od té doby platí: kdo neumí číst a psát, zůstává analfabetem.
   Od první třídy, kdy pozná člověk písmenka, je jimi doživotně poznamenán. Jak se dočítáme, všichni pozdější velikáni začínali příkladně již v dětství náruživou četbou při svíčkách po nocích i tajně po půdách. Leželi v knihách, než se z nich vyhrabali ke slávě.
   Knihy podporují mladistvý entuziasmus, udržují ve víře. Jsou tedy bohumilé. Bohu nejmilejší samozřejmě je ta, jež údajně pochází přímo od něho. Měla by jako jediná všem stačit, ale lidi jsou vybíraví. A pro analfabety - čert ji vem! Ale Pán je milosrdný a odpouští naše viny. Ani u posledního soudu se tě nezeptá, co čteš, aby zjistil, co jsi zač. Před ním jsme si všichni rovni. Pozemský soud, ten je bezohledný. Neznalost zákona neomlouvá, ať čteš, či nečteš. Pán je však milostivý. Nevědomost u něho omlouvá, neboť hříchu nečiní. Pán je velkorysý. Co však naplat, když jeho mlýny nakonec stejně jistě semelou všechno dohromady, gramota, negramota.
   Neřiďte se dle mých slov, nýbrž mými skutky! I slova bible by zůstala pouhými slovy hamletovskými, kdyby za nimi nestál kříž, a kdyby Ježíš nestvrdil jejich platnost životem. Totéž platí o rozpravách a bolehlavu Sokratově.
   Ježíš ani Sokrates po sobě nezanechali literární záznamy. Své myšlenky prosazovali svým životem. Knihy o nich sepsali jiní. O písemný odkaz se dělí kronikáři s vykladači, pohotoví zpravodajové s domýšlivými systematiky. Závalem jejich slov těžko se probourat k původnímu učení! Zakladatelé se neživili psaním. Působili životním příkladem. Vše řekli tím, jak žili. Nežili z toho, co říkali.
   Podle skutků poznáte je! Brzy byly shledány nesrovnalosti mezi hlásaným písmem a neodpovídající skutečností. Jedněm bylo Písmo svaté, jiným málo věrohodné. Váhu slova se kromě teologů snaží udržet i zákonodárci. Jejich "litera manet" platí pro každého do poslední vůle. Literátům, vydávajícím se za svědomí národa však už nikdo nevěří. Slovo se zprofanovalo jako vše, co se vzdálí od svých počátků. Konzervativní odkaz k prapůvodu, že "na začátku bylo slovo", nestačí vrátit ztracenou důvěru, když je slovo v koncích.
   Tragédií civilizovaného člověka je, že se učí poznávat svět z knížek. Dřív než skutečného slona, byť ze zoo, ukazují mu jeho zkresleninu v knižní ilustraci. S drakem a princem se nesetká jinak, ani jinde a už nikdy. Zrovna tak s andělem a čertem.
   Pohádky jsou nám předkládány dřív, než narazíme na skutečnost. Tak od útlého mládí přebíráme předpojatost v tradičním předání.
   Přijdeme k sobě, až přestaneme věřit na Ježíška.
   A tak se z mladých knižních entuziastů stávají vystřízlivělí, slovíčky zklamaní, skeptičtí starci. Za vše dobré v sobě nevděčí knize, naopak viní knihu z životního zklamání.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)