Volte nás, práce bude!!! Zaznívá napříč politickým spektrem. Kam se člověk podívá, tam slyší a vidí tuhle úžasnou nabídku. Jen jestli to lákání na voliče zabere. Nezaměstnanost je v naší zemi fenoménem, který se umístnil na jednom z prvních míst mezi problémy. Ono je to pochopitelné, od něj se totiž odvíjí řada neřešitelných problémů. Ztratíš práci, nemůžeš najít práci (ať jsi již téměř před důchodem, nebo čerstvý absolvent – vyučen v oboru, středoškolák, vysokoškolák) a v závěsu za tímto faktem se řadí: neshody v rodině, absence potřebných financí, následné zaručeně „výhodné“ půjčky, neschopnost splácení, exekuce, rozvody a rozmnožení řady zoufalých bezdomovců. Ale to jsem si dovolila jen malou skicu, nástin toho, jak to teď v naší společnosti chodí. Nyní přicházejí politici různých stran a nabízejí, že přibližně pár tisícovkám lidí (ze současných 700 tisíc nezaměstnaných) zajistí práci. A to je ještě ve hvězdách, jak se jim do tohoto slibu po vítězných volbách bude chtít. Jak to sakra dělali ti komunisté v socialistickém zřízení před převratem? Všichni pracovali, byla to samozřejmá povinnost, potřebná pro existenci každého jedince (nic nebylo zadarmo). Práce byla a bylo jí dost. Kdo nepracoval, měl samo sebou problémy (z čeho člověče žiješ, jsi příživník, parazituješ na někom, kradeš, nebo podvádíš)? Učňovská mládež se ve valné většině učila a studovala pro konkrétní podnik. Mateřský podnik měl pro ně zajištěnou praktickou výuku, platil jim odměny odstupňované podle výsledků studia, odměňoval je rekreačními zájezdy v tuzemsku i v cizině. Samozřejmě, že náklady plně podnik hradil. Pravda, některé podniky si mohly dovolit lukrativnější odměny, to podle své prosperity a důležitosti. Středoškoláci a vysokoškoláci se zařazovali do pracovního procesu po zakončení studia v drtivé většině ihned po prázdninách a ve valné míře nalézali uplatnění v oboru, který studovali. Byla dodržována hierarchie postupu od základního postu při nástupu do zaměstnání, podle vzdělání a věku. Opakuji, všichni měli práci. Jak je to možné? Žehralo se mnohdy na postupy RVHP. Ano, byly i problémy ale v celku to fungovalo. Co byly ekonomické zádrhely proti dnešním, současným přehmatům. Nejdůležitějším výsledkem tohoto hospodaření bylo, že směřovalo k cíli, kterým bylo minimální zadlužení republiky. Co řeší v současné době Brusel, co vyřešila EU na svých pravidelných dýchánkách a výjezdních zasedáních po světě? Drží si pevně od těla tu obyčejnou lůzu, jakou pro ně jsou řadoví lidé, nechtějí si poslechnout názory, přání a tužby lidí z podhradí. Proto to také v konečných důsledcích dopadá tak, jak dopadá. Svět se zatím z místa nepohnul v řešení palčivých otázek. Spíš je elegantně vyhrožováno malým zemím, aby se zařadily do fronty, podrobily se diktátu a skromně čekaly na možnou pomoc od světových velmocí. My v téhle frontě nejsme výjimkou, srážíme poslušně paty a horlivě plníme nařízení. Většinou jsme papežštější než sám papež, a z nařízení nepopulárního vyrobíme nařízení nestravitelné. Odborná literatura hovoří o nazrávání třídního vědomí. Současní lidé, přestože literaturu tohoto typu většinou nečtou a aniž by si to uvědomovali, postupně a velmi pomalu k tomuto faktu docházejí. V různých koutech světa se začínají lidé bouřit, stávkovat. Zatím proti poměrům v zaměstnání, ve školách, za zachování určitých hodnot. V Portugalsku stávkují popeláři a soudci, ve Francii studenti, u nás se postupně vystřídali ve stávkách zdravotníci, zemědělci, dopraváci. Není dne, aby někde neprobíhaly protesty. Tak asi není ve světě všechno v pořádku. Přece kdyby byli lidé spokojeni, měli práci, finanční zajištění, bezpečný domov, zdravé děti, sociální jistoty, proč by stávkovali? Něco je zkrátka špatně a v současné době se situace hrotí. Jsme rozděleni na hrstku těch, kteří hromadí megamajetky a na většinu těch, kteří žijí průměrně, podprůměrně, ba na hranici bídy. Musím citovat výrok z jednoho českého deníku: Ekonomiku potáhne dolů šetrnost domácností. V jednom pořadu se zase hovořilo o nutnosti naučit se šetřit, hlavně v domácnostech. Na tyto odporující si názory navazuje další příspěvek ČR II. V něm se doporučuje zákazníkům, aby nekupovali laciné výrobky (především čínské) a nepodporovali tudíž vykořisťování mladistvých a dětí. Raději si kupte jedno drahé tričko místo tří laciných! Když to domyslíme do důsledků, tak by světovým bojkotem takového dovozu (z Číny) přišla o výdělek a obživu, třebaže nuznou, řada tamních lidí. Tudy přece cesta nevede. Všechno jsou to pouze výkřiky do tmy.
Ve svých pravidelných vstupech v rámci Dobrého rána na ČR II opět „kázal“ prezident České křesťanské akademie profesor Tomáš Halík. On nekázal, ale já používám pro jeho projev tento výraz, protože v sobě příslušnost ke své církvi nezapře. Krom jiného odpovídal na otázku reportérky, týkající se současných sexuálních skandálů, páchaných svatými muži na dětech, na církevní půdě. Ano, pane profesore, užijte si tohoto skandálu. Tak jako je charakterizováno vše, co souvisí se slovem komunista, jen jako zlo, zvrhlost, bezpráví. Tak jako mnozí nechtějí vidět dobré, pokrokové, kladné výsledky minulého, veskrze spravedlivého režimu. Ano, užijte si této popularity v médiích. To by nesměl být profesor Halík dobře studovaným tribunem církve. Začal pěkně ze široka. Rozhovořil se, že sexuální zneužívání dětí probíhá na různých frontách - ve školách, skautských oddílech, při sportu, v rodinách. Ano, pane profesore, ale tam řeší vzniklé delikty s hrůzným dopadem na dětskou psychiku státní sociální a soudní instituce. Žel v mnoha případech s přehmaty a s udělením trestů někdy nízkých anebo jen podmíněných (ředitel základní školy za přechovávání a šíření dětské pornografie dostává dvouletou podmínku, alespoň že se zákazem práce s dětmi a mládeží). Vaše katolická církev si nechává tyto skandály pod vlastní pokličkou. Došlo k zveřejnění a úniku informací. V tomto případě, jako reakci na skandál, vydal papež pastýřský list. Připadá mi to jako pohrození prstem: ty, ty, ty, tohle už příště nedělej! Co taky stařičký papež, sotva se držící na nohou, může víc dělat. I když s tím tutláním průšvihů tohoto typu má své zkušenosti ze svého dřívějšího působení v církvi svaté. A tak si profesor Halík trošičku za svoji církev posypal hlavu popelem s tím, že nejen církev, ale i jiní takto hřeší, a puntík. Podle jeho slov je sexualita darem od Boha lidem, který je třeba užívat s mírou, jako jíst, pít, spát atd. Zapeklitá sexualita! To Mirek Topolánek na to šel jinou cestou. Jako kdyby záviděl zviditelnění odborového předáka ČSD Duška, který se v návalu vzteku neudržel a ukázal prstem na propojený řetězec mužů (4 % menšiny) ze svého dopraváckého ranku. Poukázal, jak si vzájemně hrají do noty a jak ruka ruku myje. A skandál byl na světě. Nikoho nezajímalo, co Duška tak rozlítilo ale jen způsob, jakým se dal slyšet. Také zajímavé. Ale zpět k Topolánkovi. Zavítal do redakce časopisu pro gaye, zapózoval nonšalantně mezi futry dveří v kloboučku a rozdrbaných džínách, a pustil si opět pusu na špacír. O sexuální orientaci, církvi, židech v souvislosti s předsedou vlády Fischerem. Aby zapadl dobře do skupiny lidí v redakci, podřídil tomu i svůj slovník. Ihned po svém nevázaném rozhovoru se začal ošívat, že se jedná o vytržení slov z kontextu, že je to kampaň namířená proti jeho osobě atd. No, kamaráde, slyšela jsem, co jsem slyšela a byly to úvahy pronesené v ucelených větných celcích a dost srozumitelných, tudíž neoddiskutovatelných. Žádná montáž. Následovaly Topolánkovy omluvy všem jmenovaným a celému národu. Medvědí službu mu okamžitě prokázala jedna z televizí, když v zápětí po jmenovaném záznamu odvysílala sestřih všech jeho „nešťastných slov, gest a projevů“, kterými se mu podařilo během svého působení někoho urazit. Následovalo mimořádné jednání ODS. Nato opět sebevědomě předstoupil před kamery. Úsměvy a slova jeho patolízalů v záběrech kamer, Tlučhoře a Langera, hovořily za vše. Zkrátka, Mirku, vše odpuštěno, jen tak dál! Je to prostě takový nevybouřený divoch. Ten konkrétní výraz: Musím si dávat pozor na pusu, tak ten už jsem u něj zaznamenala za dobu jeho působení ve vysoké politice několikrát. A nikdy mu předsevzetí dlouho nevydrželo. Starého psa novým kouskům nenaučíš - to je pravdivé přísloví. Vrtá mi hlavou, proč se šel zviditelňovat právě do redakce gay časopisu a vychází mi několik bodů: a) stále se cítí mladíkem a musí si to něčím dokazovat, b) i když je chlap s „gulama“, může být ve skrytu duše 4%, c) šel se odreagovat před volebním bojem, aby nemusel sledovat statistický náskok ČSSD před ODS, d) šel lovit nešťastným způsobem voliče pro svou stranu do lovišť politicky netknutých, e) anebo ho vůbec ještě neznáme a nevíme, čeho je schopen a kam až je ochoten zajít. Ale že se jedná o hulváta s arogancí a ironií, s talentem vyřvat si to své, to vím. Prostě, tak tohoto člověka za ty roky působení v politice vidím. Věci se daly do pohybu, naštval se na něj premiér Fischer, prezident Klaus ho nemiluje od počátku, část členů ODS by mu nejraději viděla paty, o Paroubkovi nemluvě. Dnes už se naparuje na jeho postu volebního lídra Petr Nečas a jak to tak vypadá, možná povýší na místo v ODS nejvyšší. Uřvaného kohouta střídá něco úlisného a zatím politicky tajemného, kdoví, čeho všeho schopného. Závěrem ještě malou glosu, která vyběhla z úst Jiřího Paroubka zcela nedávno při jeho hřímání za řečnickým pultíkem: s komunisty po volbách zásadně ne, protože ještě nedozráli, aby mohli být ve vládě. Krásné, že! Přátelé z KSČM, zrajte ještě víc do červena, ať si ten post ve vládě zasloužíte!
A teď bez jakékoliv ironie, přejme si, aby se podařilo plnit nápěvy předvolebních písní o zajištění zaměstnanosti (bez ohledu na politické strany) tak, aby byla práce pro všechny, kdo chtějí a mohou pracovat, tak jak to zpívá Jan Werich v závěru kouzelného filmu Císařův pekař a Pekařův císař. Krásné jaro, přátelé.
Z Vysočiny zdraví BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)