Píšeme si
Sdílím s Karlem Sýsem touhy jít ve stopách Hrabalových i Máchových, jak o nich (v tomto pořadí) psal v první jarní den (Obrys-Kmen č. 12), ale veškerý český terén nakonec asi nezvládnu, takže mířím právě ke knížkám, o kterých Karel vyprávěl. Ta první je od Tomáše Mazala, ta druhá od Jiřího Padevěta - a na trhu dlouho, přesto mi uniká. A to mi nedávno říkal redaktor (Obrysu konkurujícího) Tvaru Michal Škrabal, jak prý ji strhal! Náhodou jsem ten článek ale zrovna nečetl. Naštěstí? Nevím, nicméně bych vznesl jinou výhradu:
Je přehnané tvrdit, a Karel Sýs to nadhodil, že Hrabala ponoukal ke skoku z okna nějaký tehdejší nezájem režimu. Nevěřím. A kupříkladu docent a kritik Vladimír Novotný si dokonce myslí, že to tenkrát byla „jenom“ nešťastná náhoda. „Setkal jsem se s Hrabalem a soudím tak podle jeho zvyku gestikulovat a dělat nečekaně trhavé pohyby,“ řekl mi v redakci Plže. „On nechtěl spadnout, když tam krmil ty holuby.“
To si ovšem zase nemyslím já. Byla to sebevražda, byla, ale spáchal by ji i za socialismu. Hrabal žil v nových poměrech příliš málo let, než aby mu došlo cokoli, co by jej snad ponoukalo k přepadu přes parapet, a ani u toho Tygra a po boku filozofa Iva Tretery se necítil jako panáček, i když jím jistě zvnějšku viděn mohl být, zvláště pak v Clintonově blízkosti.
Co je však podstatné? Za existenci své spisovatelské podstaty vděčí čistě minulému režimu, což je snad absolutně zřejmé. Anebo si snad lze Bohouše Hrabala představit za kapitalismu? Ano, lze. Avšak jak! Je nucen nastupovat do úplně jiných zaměstnání, anebo je vůbec nenašel a umírá. To sotva, byl přece prvorepublikový právník, namítnete, nicméně dílo, které vytvořil, by nevytvořil. A mám za to, že si to vždycky uvědomoval.
Ale ten skok uskutečnilo jen stáří. Až dnes by tomu bylo jinak.
Autor: IVO FENCL
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)