Mácha, zrozenec devatenáctého století, vstoupil do života s nadějemi na šťastnou budoucnost a se snovýmí představami bezkonfliktního života tak jako mnoho dětí století dvacátého, přišlých na svět buď v chmurných dnech krizí a válečných konfliktů či jasnějších dobách poměrného klidu. Realita zjitřeného světa záhy korigovala tehdy i v našich dobách naivní, byť krásné představy. Cesta k ideálu, jež opravdové osobnosti nesmí scházet, však nebyla uzavřena ani Máchovi a není uzavřena ani nám, jsouc vytyčena dialektikou snu a skutečnosti dokonale poznávané.
   Syn své doby, jímž Mácha nesporně byl, dokázal záhy rozpoznat, že jeho poetické cítění nemůže uspokojit německé veršování, ale jen tvorba česká. Jako účastník národně obrozeneckého literárního úsilí i žák Jungmannův, který byl i jedním z prvních posuzovatelů jeho českých básní, si brzy uvědomil, že proces obrození národní kultury by se měl ubírat i jinými cestami, než jakými je vedla starší generace i mnozí současníci, například J. K. Tyl. A tak Mácha svou osobitou romantickou tvorbou jasnozřivě předběhl své současníky v nové kvalitě myšlenkové, obrazné i jazykové. Nebyla to jen pouhá intuice, ale rovněž přesvědčení opřené o intenzivní poznání. Je až s podivem, jak byl mladičký Mácha na svou dobu sečtělý a vzdělaný. Četl a psal i německy a polsky a v těchto jazycích poznával vrcholy světového romantismu - Byrona, Scotta, Huga, Novalise, Irvinga, Mickiewicze a Slowackého, nemluvě o klasicích Shakespearovi, Goethovi a Schillerovi. Byl jedním z mála tehdejších našich beletristů, který ukončil vysokoškolská studia a v právnické profesi, v níž byl graduován, našel i uplatnění.
   Pozoruhodné byly jeho zájmy a znalosti filozofické a historické. Filozofii dva roky studoval po absolvování gymnázia a přes všechna omezení dobového poznání dokázal vytušit a rozpoznat mnohé určující tendence vědeckého vývoje a vyslovit je ve svém díle. Prvky živelného materialismu a bytostné dialektiky, tak jedinečně vyjádřené v osobním krédu i v oslňující básnické imaginaci, přesvědčují o tom, že cesta vpřed není možná pouhou setrvačností a opakováním, ale hledáním nového.
   Výrazný Máchův subjektivismus, tak zřetelný v tvorbě i v osobním životě, se kupodivu snášel s kolektivní družností, kterou uplatňoval ve vztahu k řadě přátel pocházejících převážně z nižších a středních vrstev i v bohaté ochotnické činnosti v českých hereckých družinách Kajetánského a Stavovského divadla. Jako účastník tehdejších uměleckých a společenských snah však záhy přerostl průměr a předstihl své současníky. I proto byl nepochopen, jak to často u průkopníků bývá, dokonce i přáteli, a dostával se do konfliktních situací.
   Smysl pro krásu v mnoha podobách materiálního světa i lidského nitra, spojený s múzickými vlohami, se projevoval v Máchově umělecké všestrannosti, v aktivitě hudební, výtvarné a divadelní a polyfonicky vyústil v mimořádnosti jeho literárního díla.
   Byl naším prvním básníkem kosmickým, a to hned způsobem jedinečným a velkolepým. Není ve světové literatuře mnoho tak myšlenkově hlubokých a poeticky svrchovaných veršů jako jeho báseň Noc, vypovídající o osudu člověka.
   Sepětí člověka a přírody, niterného subjektu a objektivní, zcela konkrétní rodné země, jedinečně vyjádřené v Máji, je českým přínosem světovému básnictví. Suverénní způsob, jakým tak učinil s všestrannou erudicí hudební, výtvarnou, slovesnou a s filozofickou hloubkou, oduševnělostí a podmanivostí, trvale ovlivňuje nejen českou poezii, ale umění vůbec. Étos vlastenectví vyjádřil úchvatně a moderně, v neposlední řadě i tím, že pozvedl češtinu ke hvězdám a stal se vzorem a inspirací pro všechny následné básnické generace.
   Neustálý neklid a touha poznávat nové kraje a lidi charakterizují Máchu poutníka, jak o tom svědčí básníkovy deníky.
   Ty patří neodlučitelně k jeho dílu básnickému, jsou dokladem jednoty života a díla a důležitým zdrojem k plnému pochopení Máchovy osobnosti.
   Mácha snivec a buřič, jak ho přiléhavě charakterizoval F. X. Šalda, je pro tyto vlastnosti stále s námi, provází nás v našich bojích, obohacuje náš duchovní život a bude i nadále naší inspirací. Je český, je světový, je náš.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]