Těmito slovy charakterizoval tvorbu Wilhelma Przeczka, polsky píšícího rodáka z Karviné (roč. 1936), varšavský literární kritik Wojciech Natanson. Przeczek, povoláním učitel a inspektor kultury, vydal polsky již tři desítky knih, většinou básnických, ale píše i povídky a romány. Část jeho tvorby vyšla již v českém překladu, především v devadesátých letech. Nyní se objevuje další překlad - básnická KNIHA ÚRODY (nakladatelství Olza, Český Těšín, 87 str.). Polské znění vyšlo už r. 1986 v Krakově; na překladu se podílelo dvanáct osob, redakční práce se ujali Jan Kubiczek a Libor Martinek.
   Przeczkova poezie se vrací jak do rodiště Karviné ("Město mého dětství se ponořilo /do země/ a do vzpomínek," s. 56), tak do Záolží, kde nyní bydlí ("...v Bystřici/Sem chodí odpočívat Beskydy/ za večera", s. 48). Uvědomuje si složitost soužití dvou národů - a jako úkol nového století vidí "pokus o pochopení /pospolité/rozdílnosti" (s. 40).
   Už před třemi desítkami let vznikla takzvaná "záolžanská literatura", tvorba polsky píšících krajových autorů, k nimž kromě Preczka patří i H. Jasiczek, W. A. Berger, W. Sikora aj. Prosadila se snadněji v Polsku než u nás, ale nekapituluje - a mnoho na její kvalitě a tím i ocenění se zlepšilo. Ostatně v souladu se strofou Przeczkovy básně Stoletý kalendář: "Bojovat až do konce /Bránit své tváře/ Jít do světla /Jít do konce/ se stoletým kalendářem /jako do krajiny snů" (s. 36).
   Kniha úrody v českém podání neobsahuje jen překlady ze sbírky vydané r. 1986, ale i přetlumočení několika básní vyšlých v časopisech - a také pěti polských recenzí. Ediční poznámku napsal Libor Martinek.
   Připomeňme ještě, že kromě několika výborů ze své poezie upoutal Przeczek české čtenáře i zajímavým románem Hudba z nebe (1995) a dvěma povídkovými soubory - Břečťan a jiné strašidelné povídky (1992) a Bienále pivní pěny (1995) - vesměs v překladu Heleny Stachové.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]