Ve světě se stále objevují nové knihy, které se zabývají kdysi druhým mužem v Hitlerově říši Rudolfem Hessem. MLČENÍ KORUNNÍCH SVĚDKŮ, které vyšlo v r. 2001 ve Velké Británii (překlad do češtiny v r. 2003, překladatel Vladimír Svoboda vydalo nakl. Euromedia Group k. s.) se vyznačuje určitou specifikou. Jeden ze čtyř autorů - Lynn Picknettová, Clice Prince, Stephen Prior, Robert Brydonr - Stephen Prior měl k napsání knihy svůj osobní důvod. V úvodu ke knize se odvolává na své osobní zkušenosti s činností zpravodajských služeb tří států. V roce 1969 sloužil krátce jako agent provokatér, byl zatčen, obviněn z teroristické činnosti a »protrpěl si tři měsíce na samotce«. Tento prožitek v něm prý vyvolal pocit jisté solidarity s osudem Rudolfa Hesse, jenž si trest doživotního žaláře začal odpykávat v roce 1946 a pro kterého věznění skončilo až smrtí - podle oficiální verze sebevraždou - v roce 1987.
   Kniha se pokouší osvětlit několik tajemství či záhad, které se okolo posledního vězně ze Špandavy neustále objevují. Jsou pochybnosti, zda ten, kdo byl v Norimberském procesu s válečnými zločinci Hitlerovy třetí říše odsouzen na doživotí, byl skutečně Rudolf Hess či někdo jiný, nějaký jeho dvojník. Pochybuje se i o tom, jak to bylo s jeho odletem v neozbrojeném letadle v noci na 10. května 1941 do Skotska. Stalo se tak se souhlasem Adolfa Hitlera? Kolik lidí a které tajné služby se na tom podílely? Udály se věci tak, jak je po nezdařeném pokusu o vyjednávání vylíčila oficiální německá propaganda a sám Hitler? Ten označil Hesse za nepříčetného blázna, který ukradl letadlo s utkvělou představou, že s nepřítelem uzavře mír. Autoři knihy dále píše, že »Němci uvedli, že měl (Hess) v úmyslu jednat s vévodou z Hamiltonu, nejpřednějším skotským šlechticem.« Pro většinu lidí, kteří se kdy v Británii o Rudolfu Hessovi doslechli, to byl prostě »ten potrhlý nacista, co přeletěl sem k nám. A co ho pak naši skřípli a dobře mu tak«. Jen málokdo může uvěřit tomu, že šlo o osamoceného pomatence, jednajícího pod tlakem přeludů tak, jak to shodně vylíčili Hitler i Churchill. Jen málokdo může věřit tomu, že Hitler o připravované akci nic nevěděl. Hess i Hitler to sice několikrát prohlašovali, je však otázka, proč? Zřejmě proto, aby nedali anglické propagandě účinnou zbraň, že Hitler žebrá o mír. A kdyby se akce z jakéhokoli důvodu nepovedla, mohl se od ní Hitler distancovat, což také udělal. Autoři knihy uvádějí řadu dokladů o tom, že Hitler o celé akci věděl a že vše se konalo s jeho souhlasem. Hitler byl rozhodnut pokusit se o mír s Británií, aby se mohl vrhnout na Sovětský svaz. To je zřejmé z několika projevů, které v té době pronesl. Připomněl mj. svůj projev z října 1939, v němž tehdy řekl: »Německo nevzneslo a nezamýšlí vznášet žádné požadavky vůči Británii nebo Francii... Pokračovat ve válce je proto šílenství, ničivý účinek moderních zbraní, jakmile jednou budou použity, bude nevyhnutelně znamenat zpustošení celých obrovských území.« Autoři knihy uvádějí ještě další důkazy o tom, že o akci věděl nejen Hitler, ale i několik dalších důvěryhodných lidí. Let Hesse podle některých údajů, které však lze jen těžko prokázat, doprovázeli nad kanálem La Manche a nad Severním mořem Reinhard Heydrich s několika pečlivě vybranými muži. Další svědectví o tom, že Hess měl určitou ochranu, vyplývá prý z líčení dvou českých pilotů RAF, kteří startovali k pronásledování osamoceného německého letadla, jakmile se však k němu přiblížili na dostřel, dostali rádiem rozkaz »přerušte akci a vraťte se na základnu.« Když jeden z českých letců odpověděl, že mají Němce na dosah a jsou schopni ho sestřelit, prý uslyšel »Lituji Felixi, ale to není možné. Musíte se vrátit okamžitě.« Podrobnosti o této události jsou uváděny z české knihy autorů Jiřího Sehnala a Jiřího Rajlicha Stíhací pilot, Praha 1991. I tato skutečnost svědčí o tom (i když uvedení letci již nežijí a nelze to věrohodně potvrdit), že Hessův let byl znám těm kruhům ve Velké Británii, které celou akci koordinovaly. Let, jak známo, skončil špatně a Hess musel z letadla vyskočit, byl zajat a přiznal, že jeho cílem byl Dungavel House, rodinné sídlo vévodů z Hamiltonu. Po různých komplikacích se o přistání Hesse dozvěděl ministerský předseda Churchill. Stál před otázkou, jak tuto skutečnost oznámit veřejnosti. Utajit to nešlo, příliš mnoho lidí v Anglii i v Německu o tom vědělo, problémy měl jak Hitler, tak Churchill. Německý rozhlas reagoval relativně rychle, i když žádné podrobnosti neměl. Churchill po diskusi rozhodl, aby na tiskové konferenci ministerstva informací byla oznámena »holá kostra celé záležitosti«. Němci museli reagovat. Přiznali, že Hess skutečně seskočil padákem poblíž místa ve Skotsku, kam měl v úmyslu dospět a byl tam patrně po zranění zajat. Hess, což prý bylo ve straně známo, měl delší dobu fyzické bolesti, jeho představy o možnosti dohody Německa s Velkou Británií byly prý scestné, ale dobře myšlené. Za možné lze pokládat i to, že byl Brity záměrně vlákán do pasti. »Churchill a jeho klika zneužijí této záležitosti k nejpustším propagandistickým cílům.«
   Autoři knihy dokládají, že »významné složky britského establishmentu - aristokracie, City, různí průmyslníci, konzervativní politici i dvůr sám - byly z nejrůznějších příčin nakloněny jednání o míru s Německem«. Hitler se mýlil, když varoval před nejpustějšími propagandistickými cíli využití Hessova letu. Po Hessovi jako by se slehla zem, nikdo o něm po celou dlouhou dobu, kdy byl vyslýchán a vězněn v Anglii, mnoho neslyšel. Autoři se domnívají, že »spiknutí mlčících, které zahaluje události kolem Hesse, zřejmě chrání osoby postavené až na samé špičce pyramidy britské společnosti«. Proto také ani dnes, po více jak šedesáti letec, nejsou zcela odtajněny všechny materiály, které ukrývají státní archivy. Proto také nemohli autoři knihy věrohodně zodpovědět všechny otázky, byť v rozsáhlé knize (550 stran) odhalili mnohé, co doposud nebylo všeobecně známo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]