Valašský Vsetín nežije pouze aférami, o nichž se v posledních měsících hodně mluvilo a psalo, ale kupodivu a příkladně i poezií. Básník a publicista Karel Vysloužil, o jehož knížečkách i jeho nejmenším časopise na světě Hlas z pasínku už Obrys-Kmen nejednou referoval, dožil se 24. ledna osmdesáti let. K tomu dni a v ten den mu vizovická Lípa vydala sbírku veršů starších, ale i nových S HOLÍ POUTNÍKA.
   Jí se prozatím uzavírá řada knih jak jeho vzpomínek na dlouhá léta poúnorového věznění a na osudy nejbližších, tak i bystrých postřehů a komentářů, často velmi kritických k minulému bezpráví i k dnešní štvanici za majetkem, mocí a požitky.
   Upřímně věřící básník miluje svou zem, brání její přírodu a svým současníkům třeba básní Bibličtí proroci varovně připomíná: "domácí i cizí lupiči / budou u vás kořistit / brzy bude vše v cizích rukou". Nebo v jiné básni: "pyšné prázdno / vyloženo // doba zhrubla / nemá jméno // sto můr / šustí křídly // je čas zapomnění / je čas slepých / je čas běd."
   Vida, ta hůl poutníka z názvu není jen opora k putování, ale umí i tnout. To je ve Vsetíně dávno známo; v devadesátých letech se Karel Vysloužil osvědčil jako odvážný a statečný občan v mnohaletém a nakonec úspěšném sporu s nepravostmi ve městě. Týden po jeho jubileu to připomněl večer z jeho díla a o jeho životě, uspořádaný Masarykovou veřejnou knihovnou v její nové budově a hojně navštívený; společenský sál knihovny byl zaplněn. Jistě to nebyli jen zájemci o poezii, ale i o Hlas z pasínku, ve kterém (nyní celkem už více než tisíc stran) Karel Vysloužil soustavně obrací pozornost čtenářů k nekonzumním životním hodnotám. Některé z nichž s ním sdílejí nejen jeho souvěrci.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]