Vzpomínáte si na vtip z předpřevratové doby (čili z „hlubokého totáče“), jak ho interpretoval „smutný muž“, v té době velmi populární komik?: Otevřu noviny – čtu Lenin. Otevřu rádio – slyším Lenin. Pustím televizor – vidím Lenin. Bojím se otevřít konzervu.
   Vzpomněla jsem si na tohle slovní spojení v souvislostech zcela současných. A ejhle, ono mne to srovnání vůbec nezdvihá ze židle, nerozčiluje, nerozpaluje. Ono se mi docela líbí. Ale jinak a v jiné rovině nežli lidem opačného smýšlení, jiného politického spektra. Ano, je ho všude plno, našeho nového prezidenta. A je to docela změna oproti tomu minulému V. K. Oproti jeho blazeovaným vystoupením na veřejnosti. Ten, pokud právě nesjíždí všemožné přednášky ve světových centrech ekonomicko-politických, tak se ve vlasti čerstvě zabydluje ve svém vytouženém Institutu Václava Klause. A nezakrytě a téměř nekontrolovatelně dává najevo svůj veliký životní otazník: Co teď? Uzavřel se mezi svými čestnými doktoráty, diplomy všech možných i nemožných stupňů a ocenění, řády, tituly, cenami a suvenýry, získanými na svých cestách po světě. Tyto všemožné materiály, tiskoviny, artefakty rozvěsil a rozmístil v předpokoji své pracovny pro potěchu ducha i oka, aby se jimi při vstupu vždy láskyplně pokochal. Za sebou uzavřel těžké dřevěné dvoukřídlé dveře své nové badatelny. Dokonale nabalzamovaná politická minulost. Jeho tvář je po sejmutí prezidentské masky ještě víc sebestředná, ironická, ješitná, sebevědomá, s úsměvem téměř potutelným. Přetvařovat se směrem k lidu již netřeba. Už je zase plně svůj. Holt, každý jsme nějaký. Ve své separátní komnatě sbírá síly pro plné nasazení boje proti EU, a to včetně kontaktování svých přívrženců, kterými se hodlá obklopit napříč světové politické scény. Alespoň takové signály v současné době vysílá bývalá hlava našeho státu. Zřejmě si naši vládní činitelé oddechli, že ze svého zorného pole vypustil, alespoň prozatím, naši politickou scénu a nehodlá jí foukat do polévky třeba jen zpovzdálí. Zatím ještě stále visí nad jeho hlavou „Damoklův meč“ s otázkou zda zradil, nebo nezradil svou vlast v důsledku nám všem známým krokům, kterým odpískala hanlivý pochod při sestupu z prezidentského trůnu jím vyhlášená amnestie. Ať nejvyšší soudní instance rozhodla tak či onak, nastolená otázka zůstává viset ve vzduchu a diskutovat se o ní bude, jak je v Česku ustáleným zvykem, ještě hodně dlouho. Ale říká se – o „mrtvých“ jen dobré!
   Nový prezident Miloš Zeman usedl na trůn české státnosti 8. 3. 2013, v den MDŽ, v den konání pohřbu zesnulého prezidenta Venezuely Huga Cháveze a v době odstoupení z postu nejvyššího pontifika, hlavy katolické církve, papeže Benedikta XVI. Papežova rezignace. Další krok v běhu dějin, který se již drahně let nekonal a který mnozí přijali s rozpaky, roztrpčením, ale i s pochopením. Papež, který nedožil svůj post až do životního a definitivního konce. Osobně se starému pánovi nedivím. Být přítomen špinavostem, kterých se v bezprostřední blízkosti dopouštěli jeho věrní a nemít již sílu něco měnit, třeba i bilancovat ve vlastním svědomí a jít, jak se říká do sebe, to vše asi rozhodlo. Těžko hodnotit, neboť takové váhy má každý v sobě.
   Nu, události se jen hrnuly, ani je člověk nestačil řádně vstřebávat a domýšlet jejich dopady. I když zvolení nového papeže, který ponese po dobu svého působení jméno František, je velmi pečlivým a uváženým krokem celého kardinálského seskupení. Už jenom s ohledem na fakt, odkud tento muž pochází a kde dosud působil (Argentina) a kde je tudíž jeho vlivu nejvíce třeba, aby v Latinské Americe příliš nevystrkovaly marxistické myšlenky růžky. Nejsme dnešní a umíme si spočítat jedna a jedna.
   Čas pokročil. Miloš Zeman jak naznačoval a sliboval, tak i začal po své inauguraci konat. Docela sleduji s úlevou, že za naznačenými sliby následují činy. Troufám si říct, že jede silou buldozeru. Ovšem ne přes mrtvoly, má v kabině i jemnější páky a tlačítka a hlavně je to vše dobře argumentačně dokládáno. Občas sice zatrnu a podle mého názoru si myslím, že by měl některé věci malinko zaobalit, než je vyšle do éteru. Ale kdy slyším reakce některých vládních panáků, figur a figurín, naopak si řeknu: Dobře to bylo řečeno a vlastně ještě přitvrď, proč ne! Na hrubý pytel hrubá záplata.
   Jak čas běží, ode dne zvolení prezidenta jsem si také povšimla, že ustávají prvotní povolební šťouchance, jízlivé poznámky, jedovaté sliny, hanlivé projevy, nemístné kritiky, které se snášely na prezidentovu hlavu, ještě než stačil vůbec vykročit. Někteří snad dokonce i přizvukují. U některých mi to připomíná obracení korouhvičky po směru vanoucího větru. Nu, vlastně se tomu ani moc nedivím. On pan prezident dovede být občas i docela nespoutaný uragán. Povedlo se mu pěkně rozvířit naši mediální scénu a to na všech frontách, dobře mířenými připomínkami k často nevybíravým způsobům novinařiny. A jak se potrefené husy ozvaly, jak věděly hned, co se jich týká. Ustal i hon na první dámu a první slečnu, což jim oběma ze srdce přeji. Okolo jeho rodiny se už přece jen našlapuje opatrně.
   Zeman a zemitost, to jsou spojení, která jdou k sobě. Ono žít celé desetiletí mezi obyčejnými venkovskými lidmi, často samorosty, v malé vesničce, a slyšet z jejich úst jak plyne život, o všech peripetiích a svízelích normálních pěšáků života, to člověka formuje a utváří zdravý názor. Život bez údajů ze statistických tabulek, přehledů a čísel tvořených u stolu v kanceláři, to musí zanechat ve vnímavé hlavě pár stop. Taková zemitost je na hony vzdálená uhlazeným dýchánkům a VIP starostem. Vůbec se nedivím Zemanovu srdečnému a spontánnímu gestu, pramenícímu jen tak z radosti, obejmutí člověka okolo ramen, či legrační grimase obličeje. To je ovšem pro lidi příliš distingované a nad míru inteligentní chování neurvalé, dřevorubecké. Stačí přidat ještě nelibost nad výsledkem voleb a není co dodat. Ironizováno bylo i to, že si prezident ve svém milovaném Veselí došel z chalupy sám na nákup do místního obchůdku. Ihned byl podezírán ze snahy dělat líbivá gesta, že se chce tvářit coby lidumil. Já myslím, že o tom ani nepřemýšlel, natož aby si na něco hrál. Tak prostě na té své Vysočině, mezi venkovany žil. Inu, je ho všude plno a to je dobře. Jen doufám, že nebudu muset za čas měnit názor a že našemu novému prezidentovi vitalita, výdrž, elán, zájem o věci veřejné (s malým „v“) i ta zemitost a v neposlední řadě zdraví vydrží po celé prezidentské období. Že jeho všeobecný interes bude vidět a slyšet a bude se mu dařit jej prosazovat a že se navzdory prognózám vládních panáků kladně odrazí v životě naší společnosti.
   Na závěr se musím podělit o krásnou perlu, kterou jsem zaznamenala na ČR II, v ranním pořadu „Jak to vidí“. Tentokrát se vyjádřil neurochirurg Vladimír Beneš, přednosta Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Hovořil o dosud neujasněném pojmu nadstandard v našem zdravotnictví. Řekl, že v důsledku toho faktu jsou bohatí a movití občané vlastně diskriminováni, když nevědí kolik a za co si mohou zaplatit, aby péče o jejich zdraví byla co nekomfortnější. Nu, necítíte se také diskriminováni? Asi ano, ale z úplně jiného úhlu pohledu že? Jsou známy zcela jiné, daleko podstatnější typy diskriminace. To když už se mnohdy jedná o samotnou podstatu existence.
   Když píšu tyto řádky, je těsně po velikonočních svátcích, svátcích jara. Krom těšení se na jaro jsem se těšila z faktu, že se mi podařilo navzdory svátkům ušetřit pár korunek na „horší časy“. Už se netěším. I do naší chaloupky dorazil po vrbové pomlázce bič v podobě finančních úhrad: složenka k úhradě komunálního odpadu, složenka poplatku za psa, složenka na povinné ručení za auto, složenka k úhradě internetu a v závěsu za nimi se ohlásil kominický mistr ke kontrole komínů naší chalupy. Aby to jelo hezky plynule, dostavil se ihned po velikonočním pondělí. A jsem zase čistá, jak by řekla moje maminka, jako slovo Bóží. Ještě rychle listuji v kalendáři, s ohledem na finance, zda nehrozí nějaká rodinná událost, svátek, narozeniny… Jak jen střádat na zadní kolečka a nekrást?!
   Pevně doufám, že při čtení těchto řádků v OK se už bude venku zelenat tráva a svítit tolik očekávané sluníčko. Zde je optimismus skutečně na místě!
   Z Vysočiny vás srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]