Televizní mánie s volbou Největšího Čecha spěje s jarním vláním k vrcholu. Hecovaný český národ ze sebe potí rozličné návrhy osobností země v srdci Evropy, jež by měly stanout na nejvyšším piedestalu slávy a humbuku. V roztočené ruletě zářící obrazovky zazněla jména císaře Karla IV., Mistra Jana Husa, vojevůdce Jana Žižky, Učitele národů Jana Ámose Komenského, prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka i nynější hlavy státu Václava Klause. Baže se v tom tyátru vynořilo jako lochnesská příšera i jméno Václava Havla. Národu byl sdělen také recesistický tip na Járu Cimrmana a padla i důstojná doporučení na zlatého slavíka Karla Gotta či na zakladatele kdysi světově věhlasné průmyslové firmy pana Škodu....
   Také v hospodě U Pazhřivce podlehli skalní pivaři bláznivé horečce. Za stolem štamgastů nejvěrnějších právě planula jak slaměný vích rozohněná debata, kdo by měl získat největší sympatie národa z jeho rodných dcer a synů. Do řeči jim vpadl výčepní Tonda Pajda, který právě milovníkům chmelového truňku naskládal na tácky v bělostné říze anděla z obou rukou ohromnou kytici napěněných půllitrů. »Hádáte se, hoši, zbytečně,« přátelsky zahalekal. »Kdo vyhraje Největšího Čecha je pro nás, co máme rádi fotbal, přece naprosto jasný. Bude to gólman Chelsea Petr Čech.« »Jo, Čech je brankář jako hrom, ale eště moc mladej na tak obrovskou poctu,« oponoval šenkýři Franta Kulábr a hřbetem dlaně si setřel pěnu z pusy.
   »To už bych tedy radši nejvýš vynes Emila Zátopka,« důrazně bouchl pěstí do stolu Lojza Kulkingr. »Pánové, eště jako dítě jsem osobně viděl Zátopka zaběhnout na pět kiláků. Ten uměl dřít a jaký přitom navíc ještě dokázal dělat ksichty. To jen tak národu nemůže vymizet z paměti. Nadarmo se mu taky neřikalo lokomotiva,« vášnivě horoval pro vítěznou olympijskou legendu naší atletiky Kulkingr.
   Po jeho slovech stůl štamgastů kupodivu souhlasně zamručel. Možná trochu z vypočítavosti, protože ješitného Kulkingera všichni perfektně znali a věděli, že chvála jeho návratu štědře otevře jeho peněženku. Nemýlili se, neboť Lojza má rád podkuřování. Však také obratem dal do placu rundu velkých becherovek, kterou ještě zopakoval, když hospodský Pajda připil na Lojzův skvělý nápad se Zátopkem a halasně na celý lokál obdivně vzdal hold jeho nápadu.
   Parta už byla parádně rozjetá. Dokonce začala rozjařeně skandovat Zá - to - pek, Zá - to - pek, Zá - to - pek, aniž tušila, že maratónský idol bude záhy poražen naprostým outsiderem.
   Ferda Šoula, bezdomovec, přespávající pod mostem poblíž úřadu české vlády, jako myška proklouzl dveřmi do lokálu U Pazhřivce a plaše si sedl do rohu k opuštěnému stolu. Za drobné vyžebrané do kelímku si u Pajdy poručil pivo. Hostinský mu naservíroval smíchovský ležák. A sotva Ferda polkl pár doušků a ohryzek v hrdle mu zapulsoval jako píst venkovské pumpy, Pajda se na něj náhle uhranutě zahleděl jako na boží zjevení. Není divu, neboť i když byl Ferda vyvržencem až na samé dno společnosti, přesto mu jeho nádherně profilovaná tvář s bílými vlasy a vousem dávala důstojné vzezření patriarchy, patřícího spíše do vrchních pater společenské smetánky než mezi mostní pilíře na břehu Vltavy.
   A tu se náhle Pajda, nadopovaný dalším panákem, vzepjal za výčepním pultem jako Horymír v třmenech Šemíka, chystajícího se přeskočit hradby Vyšehradu. A zakřičel: »Už to mám, hoši. Tohle přece jen bude haupttrefa. Tady Ferda mi vnuknul supr inšpiraci svou podobou na praotce Čecha, co na horu Říp přivedl svoji družinu. Takže u našeho společného favorita na Největšího Čecha uděláme opravu, a místo Zátopka podpoříme pratatíka Čecha, co nás zavedl do země mlékem, strdím a pivem oplývající...« Pajda přitom Ferdu tak vyděsil, že ten rychle dopil pivo a odporoučel se ven z hospody, co mu nohy stačily.
   Možná mnozí z nás Ferdu Šoulu potkáváme bloumat pražskými ulicemi nebo vylézat zpod mostní klenby. Dejte mu, lidičky, také svůj hlas pro závěrečný finálový duel o Největšího Čecha. Už proto, že jako člověk bez střechy nad hlavou vlastně reprezentuje každého z nás coby potencionálního bezdomovce. Myslíte, že nemám pravdu? Ale kdeže, mám. Cožpak se v naší státní hymně pořád vroucně netážeme: Kde domov můj, kde domov můj?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]