Nejprve o hezkém projevu vztahu sportovce ke své vlasti. Často můžeme takový projev vidět na závěr atletického závodu, když vítěz jásá radostí a svoje nadšení ještě zvýrazní máváním státní vlajkou, kterou si přehodí přes ramena a za jásotu tribun běží ještě čestné kolo. Nikdy se nestalo, aby takový nadšený projev vlastenectví sportovce, obvykle provázený skandováním slávy příslušnému státu, byl trestán coby nepřístojné zatahování politiky do sportu.
   A přece se to stalo. Srbský šampión Milorad Čavič, který získal na mistrovství Evropy v plavání zlatou medaili v závodě na sto metrů motýlek, byl na žádost holandských pořadatelů z dalších závodů vyloučen a poslán domů.
   Čím tak hrozným se provinil? Bral snad nedovolené drogy? Ne! Dopustil se snad urážky královského majestátu hostitelské země? Nic takového. Podle mínění holandských sportovních funkcionářů a posléze i evropských došlo k ještě většímu přečinu. Srbský evropský rekordman se postavil na nejvyšší stupeň vítězů, aby převzal zlatou medaili, v prostém tričku, na němž v srbské cyrilici stálo: KOSOVO JE SRBIJA. Nic víc. Šampión nepronesl jedno jediné slovo. Tričko s tímto nápisem považoval za prostý výraz svého vztahu k celé vlasti, své srbské příslušnosti, ale nic jiného, než kdyby se zahalil do státní vlajky, jak to s oblibou dělají američtí a mnozí jiní šampióni.
   Třebaže samotný nápis lze považovat za prostý geografický výraz podobný nápisu, který by hlásal, že Amsterodam leží v Holandsku, přesto pořadatelé ve slovech napsaných cyrilicí spatřili politický zločin hodný největšího trestu. Co jiného může pro sportovce v nejlepší kondici znamenat zákaz účasti v dalších startech na evropském mistrovství?
   Vynesený trest pro srbského šampióna Čaviče nemůže nevyvolat pochybnosti o poctivosti a serióznosti takového počinu. Vítěz si neoblékl příslušné tričko speciálně pro ceremoniál vyhlašování vítězů, ale měl ho oblečené po celou dobu pobytu na šampionátu a nikdo jej neupozornil, že se dopouští něčeho nepřístojného. Byl v něm všude.
   Do počínání pořadatelů evropského šampionátu se vloudila i takováto maličkost. Při vyhlašování srbského šampióna chyběla na stožáru vždy nezbytná příslušná státní vlajka. Místo omluvy vítězovi, že ceremoniál nemá náležitosti, jak se patří, dostal zákaz účasti v dalších startech.
   Skandál holandských pořadatelů evropského mistrovství nabízí jedno logické vysvětlení. Čavič byl přihlášen ještě na tři plavecké disciplíny a ve všech byl tipován na vítěze. Taková žeň zlatých medailí pro jednoho Srba hrozila, že na domácí závodníky se nemusí dostat žádná! Proč nevyužít takové příležitosti?
   Holandsko je nevelká země a tak srbofobie, pěstovaná v pověstném haagském mezinárodním tribunálu, se také snadno jako nákaza rozšíří do dalších koutů tohoto pěkného státečku, kde vzniklo příhodné klima pro fauly zvláště zavrženíhodné. Jinak je tomu v Bělehradě. Milorad Čavič byl přivítán s jednou zlatou medailí z evropského mistrovství s nejvyššími státními poctami a jeho tričko má zajištěno místo v síni sportovní slávy srbských šampiónů.
   Škoda, že dosud nebylo zavedeno udělování medailí za "unfair" počínání na sportovním kolbišti. Holandsko by mělo jistou zlatou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]